Voňavý balzám na pocuchané nervy i citlivý žaludek.
Když mezi prsty promneme listy meduňky lékařské (Melissa officinalis), okamžitě nás zaplaví osvěžující citronová vůně. Tato vytrvalá bylina z čeledi hluchavkovitých však zdaleka není jen aromatickou ozdobou zahrad. Již antičtí lékaři vyzdvihoval její schopnost hojit rány a tlumit bolesti, zatímco středověcí alchymisté ji používali do elixírů mládí. Dnes, v éře chronického stresu a sedavého životního stylu, představuje meduňka snadno dostupný lék na nejčastější civilizační neduhy. V jednom jediném šálku čaje dokáže zklidnit pocuchané nervy, zahnat neodbytné myšlenky před spaním a ulevit unavenému žaludku. Staré herbáře ji popisují jako bylinu, která „rozveseluje srdce a zahání smutek“ a moderní věda jim dává za pravdu.
V 1. století našeho letopočtu popisuje Plinius meduňku ve své knize Materia medica jako melissophyllon, česky včelí list a doporučuje ji při bodnutí hmyzem a při pokousání psem.
Meduňka je rostlina ze Středozemí, ale v Evropě původně nerostla. Historici se domnívají, že sem byla zavlečena při křižáckých výpravách či po obchodních cestách. Snad se měla začít pěstovat v klášterních zahradách za Karla Velikého (748-814) v klášterních zahradách v rámci Capitulare de villis. Tento latinsky psaný dokument sloužil jako podrobný návod pro správce královských statků (tzv. fextů), jak efektivně řídit zemědělství, řemesla, obchod a celkovou správu panovníkova majetku. Vůbec nejznámější částí celého dekretu je závěrečná 70. kapitola. Karel Veliký v ní jmenovitě přikazuje pěstovat 73 druhů užitkových rostlin a 16 druhů ovocných stromů. Cílem bylo zajistit soběstačnost dvoru i armádě a garantovat dostupnost léčiv. Od začátku 17.století mniši v klášteře bosých karmelitánů z meduňky vyráběli slavné karmelitské kapky, které se dodnes s úspěchem používají.
Meduňku mají velmi rády včely, a proto je tato rostlina oblíbená i mezi včelaři, a to již déle než 2 000 let. Nepřekvapí nás tedy, že odborný název pro tento rod je Melissa, což v řečtině znamená „včela“. Podle řeckých bájí snítka meduňky v prázdném úlu přiláká včelí roj a rostlina rostoucí u obsazeného úlu nedovolí včelám ho opustit. Na významnou medonosnou funkci meduňky pak poukazují tyto lidové názvy – citrónová melisa, melisa, medovka, včelanka, včelník, včelí bylina a ve starých bylinkářích se jí říkalo medový list. Díky tomu, že meduňku užívají hodně ženy a matky můžeme se setkat s těmito lidovými názvy: mateřník, ženské koření, matkové thé. Další lidové názvy se odvíjely od její charakteristické vůně – citrolenka či limonka.
Naše báby kořenářky meduňku s oblibou používaly při ženských potížích duše i těla a při stavech úzkosti. Doporučovaly meduňkový čaj na uklidnění mysli, pro lepší paměť a soustředění a přidávaly ji do povzbuzujících koupelí. Vykuřování meduňkou prý ulevuje od napětí, zahání chmury a pomáhá ke klidnému usínání a spánku. Voní příjemně po citronech a báby ji používaly i k očistě a ochraně při svých rituálech a milencům radily pít meduňku ve víně, aby upevnili svá pouta. Meduňku nosily prosté ženy i urozené dámy v látkových amuletech na krku, aby jim přinášela štěstí v lásce. Ve starých herbářích najdete i tento zápis: „Zvláštní má také moc obveselovati mysl, utvrzovati studený a vlhký žaludek, pomáhati v zažívání. Rovněž tak odnímá a zapuzuje starosti, zármutek, lekání a noční strašení z hrubokrevnosti a odtud pocházející nespavosti a divná fantasmata z melancholie a z připálené flegmy, obveseluje srdce, upevňuje životní sílu svou vůní, trpkostí a pronikavostí.“
Střípky z dávné historie:
Starořecký lékař Dioscorides přikládal listy meduňky na povrchové rány a přidával ji do vína, aby tímto přípravkem léčil různá onemocnění. - V 10. století n. l. ji arabští lékaři předepisovali při nervozitě a úzkostných stavech. - Známý arabský lékař 11. století Avicenna napsal: „Meduňka uklidňuje mysl a rozveseluje srdce.“ - Evropané si ve středověku oblíbili arabský způsob užití meduňky při nervozitě a úzkostných stavech. Meduňková voda se stala tak oblíbeným uklidňujícím a sedativním prostředkem, že ji Karel Veliký přikázal pěstovat v každé zahradě s léčivými bylinami ve svém království, aby zabezpečil potřebné množství této byliny. – Svatá Hildegarda z Bingenu (12. století) nazývá meduňku s narážkou na potravu pro včely Binsuga, ale také Herztrost – „člověk se rád směje, když ji pojídá, protože se mu radostně naladí srdce…“, píše tato velmi učená abatyše a vizionářka ve svém díle Physica. – Také v prvních tištěných knihách o léčivých bylinách ze 16. století se uvádí srdce jakožto důležitý orgán, na který meduňka působí. - Ve středověku rozšířili evropští bylináři dřívější způsoby využití této léčivé rostliny, když ji začali předepisovat téměř na všechny nemoci: nespavost, artritidu, bolest hlavy, bolest zubů, vřídky, zažívací potíže, křeče a různé menstruační problémy. Vlastně ji předepisovali tak často, že se jí začalo říkat všelék. - Věřilo se, že pití meduňkového čaje prodlužuje život, jak tvrdil princ Levellyn, který ho pil až do svých 108 let.
Účinky na zdraví:
Velká popularita meduňky nyní, kdy je život plný stresu, se dá snadno pochopit. Dobré vlastnosti meduňky však byly známé již odedávna. Proslulý lékař a přírodovědec Paracelsus ji nazýval elixírem života, zřejmě proto, že je mimořádným lékem na uklidnění celého organismu. Takových rostlin máme více, ale meduňka působí nejen na nervovou soustavu a psychiku, ale léčí všechny orgány těla, postižené vlivem stresu chorobnými změnami. Uvolňuje křečovité stažení způsobené nervovým vypětím, uklidňuje bušení srdce, dýchací a zažívací orgány. Tiší záchvaty kašle dětí (spolu s mateřídouškou), uvolňuje křeče žaludku a zaražené větry, pomůže proti zvracení v těhotenství. zdroj - www.bylinkyprovsechny.cz
Je výborným uspávacím prostředkem (u dětí, stejně jako u starých lidí). Šálek nálevu z meduňky, oslazený medem, nahradí tabletku na spaní, a přitom prospívá celému tělu. Čaj je úplně neškodný, můžeme ho pít denně.
Osvědčuje se i využívání meduňky ve formě tinktury nebo vína. Již několik století se z meduňky vyrábí takzvaný karmelitánský líh (Spiritus melissae compositus), který dosud občas dostaneme ve specializovaných lékárnách. Domácí recept.
Při vnějším použití se doporučuje natírat podrcenými listy nebo tinkturou čelo a spánky při bolestech hlavy a migréně, osvědčilo se i natírání postižených míst při oparu (herpesu).
Jak se říkalo meduňce:
apiastrum ☼ balšám jemný ☼ balzám ☼ citronelka ☼ citronová melisa ☼ doubravnice ☼ doušník ☼ doušník lékařský ☼ dubravník ☼ elixír života a mládí ☼ kalaminta ☼ kocúrnik ☼ lemonika ☼ lemonka ☼ marule ☼ melisa ☼ marulka ☼ marulka horní ☼ matečník ☼ materník ☼ mateřník ☼ matkové thé ☼ medinice ☼ medlinka ☼ medovka ☼ medun ☼ meduň ☼ medunice ☼ medunka ☼ melisa ☼ modra ☼ planá máta ☼ potěšení srdce ☼ rojovník ☼ včelanka ☼ včelí bylina ☼ včelník
