Vždyzelený vládce stínů, který symbolizuje věrnost a otevírá sevřené průdušky.
Zatímco ostatní rostliny na podzim ztrácejí svou sílu a halí se do šedi, on zůstává hrdě a sytě zelený po celý rok. Břečťan popínavý (latinsky Hedera helix) je fascinujícím obyvatelem našich lesů, starých zahrad, hřbitovních zdí a zámeckých fasád. Je to rostlina, která si doslova podmaňuje čas – dokáže se dožít stovek let a svými houževnatými kořínky vyšplhat až do třicetimetrové výšky. Pro staré Řeky a Římany byl břečťan posvátným symbolem nesmrtelnosti, přátelství a manželské věrnosti, protože jakmile se k něčemu připoutá, už se nepustí, ale z důvodu potřeby opory také býval symbolem ženským.
Přestože jsou jeho temné bobule pro člověka jedovaté, jeho kožovité listy jsou skutečným pokladem moderní farmacie. Obsahují totiž vzácné saponiny, které z břečťanu dělají jednoho z nejlepších světových specialistů na dýchací cesty. Dokáže bleskově uvolňovat křeče průdušek, ředit usazené hleny a mírnit i ten nejúpornější kašel.
Z břečťanu se vijí svatební věnečky, neboť zaručuje věrnost. Věneček na hlavě však může při opilosti účinkovat prý i jako lék na kocovinu. Zároveň je to ale rostlina opředená rozpory. Je lékem i jedem, ochráncem domu i nechtěným hostem, symbolem života i smutku. V lidové víře chránil stavení před zlými silami a uhranutím, jinde se zase říkalo, že přináší do domu neštěstí. Lidově se mu říkalo pořečťan, bičok, dřevolez. Latinský výraz helix znamená závit, spirála, točící se a hedera je latinsky prostě břečťan.
Břečťan si našel své místo i v mnoha mýtech, asi nejznámějším příkladem je spojení břečťanu s římským bohem vína Dionýsosem (Bacchusem), který je často zobrazován s vínem a věncem břečťanu, jenž sloužil jako protiváha k alkoholu, protože při svaření s vínem údajně vznikal odvar schopný zmírnit opilost návštěvníků oslav na počest právě boha vína. Toto spojení se zachovalo po dlouhou dobu, neboť mnoho hostinců ve středověku mělo okolo vchodů ať už živý břečťan nebo alespoň jeho vyobrazení, jako symbol dobrého vína. Básníci v něj věřili jako ve zdroj věčné inspirace. V některých starých herbářích se píše: „Kdo by snědl před tím, nežli počne píti víno, 5-6 bobulí břečťanových toho víno hned tak neporazí a neopije se.“
Lexikon symbolů uvádí k břečťanu následující symboliku:
Protože je stálezelený, evokoval myšlenku na nesmrtelnost. - V jiné souvislosti jej však považovali za rostlinu démonickou. - Rituální berlu boha opojení Dionýsa nebyly zdobeny jen révou, ale i břečťanem. - Účinek břečťanu se popisoval jako ochlazující a povzbuzující k hlubokým myšlenkám, čímž měl kompenzovat žár vína. - Břečťanové věnce měly při hostinách zchlazovat čelo. - Také Thaleia (Thálie), múza veselého básnictví a komedie, byla zobrazována s břečťanovým věncem. - Pro přilnavost a pevné uchycení úponek se stal symbolem věrné lásky a přátelství, díky své vitalitě navíc symbolem tajné radosti ze života. - Zdobil Satyry a Sirény a hrál roli v egyptském kultu zmrtvýchvstalého Usira (Osirida). - Protože se pne po mrtvých stromech a stále se zelená, středověcí křesťanští symbolikové jej povýšili na symbol dalšího života duše po smrti těla. - Barokní básník Wolf Helmhardt von Hohberg (1612 - 1688) složil na alegorický význam břečťanu tyto zbožné verše: "Břečťan po dubu až na vrchol se vine, ni vichr nejprudší nesvede jej smést, člověku v přízni Boží vše zlé se vyhne a vbrzku radostně vzhůru bude spět.“
Účinky na zdraví:
Již Hippokrates aplikoval břečťan při léčbě některých nemocí, vnější používání doporučoval v případě kožních chorob. V 16. století začala být rostlina spojována s léčbou dýchacích cest, avšak oficiálně jí byla schopnost mírnit kašel přiznána až v 19. století. „Uvádí se, že tehdy si jeden lékař v jižní Francii všiml zajímavého jevu – děti, které pily z misek vydlabaných z měkkého břečťanového dřeva, méně trápil kašel,“ popisuje PharmDr. Irma Miklášová. Z toho měl následně vyvodit, že se ze dřeva do nápoje louhovaly látky bránící kašli.
Vnitřní použití:
- Kašel i dávivý kašel, spastická bronchitida (ztížené dýchání při zánětu průdušek). Ve správném dávkování působí vazodilatačně, při předávkování zpomaluje srdeční tep. Užívá se také při jaterních a žlučníkových chorobách a při slabé menstruaci.
- Při bolestech hlavy způsobených nadměrnou konzumací alkoholu – kocovině – připravíme tento lektvar: listy zalijeme octem, přidáme trochu růžové vody, tedy vody, ve které jsme macerovali okvětní lístky růží, a potíráme si čelo a oblast spánků.
Zevní aplikace:
- Koupel nohou pomáhá zbavit se úporné plísně nohou a masírování pokožky hlavy odvarem může vyřešit lupy tím, že zabraňuje jejich tvorbě. Podobně působí na šupinky ve vlasech a suchou pokožku hlavy.
- Zevně také dobře pomáhá při bolestech kloubů. Spálenou pokožku od slunce ošetříme listy, které jsme na 10 minut spařili ve vroucí vodě. Při ochablém vazivu a celulitidě prospívá masírování problémových partií břečťanovým olejem.
- Listy povaříme v červeném víně, poté je vyjmeme a přikládáme na zanícenou kůži – na kožní vředy, nežity a vyrážky. (zdroj)
zdroj: knižní archiv Antonín ViK, Bernard Herbář: fakta, mýty a legendy o jedovatých rostlinách. 1. vyd. Čestlice: Rebo, 2014 a www.bylinkyprovsechny.cz
