Diblíkův majitel se dozví o všech tajných věcech, které se stanou: Ve vsi Kohoutově kdysi žil člověk, kterému čertík vše oznámil. Z daleka široka chodili k němu lidé, kterým se něco ztratilo, aby se dozvěděli, kde je najdou. Kdo se však po zmizelých věcech dotazoval, musel s odpovědí počkat do druhého dne.
Jednou se hospodáři Valentovi ztratila dvě hříbata, šel do Kohoutova. Bylo to v létě, a tak přespal v zahradě u domu a brzy ráno zaklepal na okno a říkal: „Vzhůru Diblíku! Pověz, kde jsou hříbata.“ Diblík pravil: „Zatoulala se k sousedovi a jsou v jeho sekárně, nic se jim nestalo.“ Hospodář bez zaplacení chvatně odešel a šel domů, kde hříbata nalezl, jak mu oznámeno bylo. Avšak Diblík ho tak dlouho strašil, až zaplatil.
Nějaká bába v Pekle u Vamberka měla Diblíka, opovážil-li se jí někdo něco ukrásti, třeba že to bylo na vzdáleném poli, hned se o tom dozvěděla a na druhý den si proto přišla.
A jedna povídačka na závěr:
Na Hradecku věří, že kořen „posedlenu“ má podobu chlapečka nebo panenky a ti pomáhali hospodyni k užitku, ale nesmělo se na ně zapomínat. K tomu se váže jedna povídačka: Šafářka v Nedělištích měla prý Diblíka. Kdykoli šla do chléva, vzala ho sebou a potopila ho do teplého mléka, jak hluboko se Diblík ponořil, tak tlustá byla vrstva smetany. Každý den pak v určitou hodinu vařila hospodyně ve zvláštním hrnečku pro Diblíka mléko a donesla ho do sklepa. Jednou v neděli šla do kostela a nařídila děvečce, aby svařila mléko a postavila je v ustanovenou hodinu ve sklepě. Ta však zapomněla na hodiny, a když dala svařené mléko na místo přišel Diblík, vypil je horké a opařil se. Následek toho byl, že opustil hospodyni a již se nevrátil. Šafářka po příchodu domů ihned poznala, co se stalo, vyhnala sice děvečku, ale tím si Diblíka neusmířila.
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
