Diblík, ďáblík je smyšlený duch anebo bůžek, který vykonává různé domácí práce. Objevuje se nejčastěji v podobě malého chlapečka a bájí se o něm, že vychází z rostliny posedu či posedlenu.
Ve kterém stavení se Diblík usadí, přináší hospodáři peníze, úrodu a mnohé další potřeby. Oznamuje škodu, kterou někdo udělal, a i jinak prospívá v hospodářství. Povahy je však zlé. Dobrodiním oblažuje toho, jehož duši si chce získat. Kromě toho je i mstivý a zlomyslný. Ublíží-li mu však někdo, pláče jako malé dítě. Kdo chce mít Diblíka musí se prý upsat ďáblu a vykonat každé ráno i večer pod komínem určitou modlitbu. V Bydžovsku věří, že posed nutno trhat o půlnoci, jinak si člověk Diblíka neopatří. Majitel Diblíka se dozví o všech tajných věcech.
Diblík se mstí, nedostane-li v čas dost jídla. V Nov. Bydžově žil kdysi veliký skrblík, kterému Diblík sloužil. Jednou prý nemohl vyjet čeledín s mrvou ze dvora. Když prohledali vůz, spatřili sedět na „podnížce“ hošíčka, který vypadal jako „panáček z komedie“. Byl to diblík, který překážel jízdě jen proto, že mu nedal lakomý hospodář jíst a za to se mu mstil.
Posed prý povstal ze zubů čarodějnice, s kterou se ďábel potýkal, přitom jí vyrazil několik zubů, jež nalezl nějaký uhlíř, přinesl je domů a dal synovi svému jako hračku. Ten je však brzy roztrousil, a tak vznikla rostlina „posed“, z jehož kořenů vyšel Diblík a z podoby chlapce se již nepustil. Tlusté kořeny rostliny zavdaly příčinu k rozmanitým pověrám a kouzlům. Jedni v nich spatřují podobu malého dítěte, druzí z nich vyřezávají dětské figurky, jež prodávají místo mandragory. Jiní dokonce rozeznávají posed mužský a ženský a mažou mu hubičku smetanou, aby jim krávy hodně dojily.
Diblík chodí na krádež:
- Když vychází na lup, je prý studený, při návratu domů jest však žhavý. (Studenec.)
- Na letícího diblíka není radno volat, kdo naň křikne, toho pokropí žhavou sírou.
Ochrana proti Diblíkovi:
- Pozná-li hospodář, že mu Diblík krade, dá za krov rostlinu „toten“ (černobýl). Čertík přijde a vida rostlinu, která ho zahání, řekne: „Toten, — nemohu pro ten“ a nic neodcizí.
- Na Bílou sobotu při pálení „Jidáše“ berou si hospodáři uhlí a zastrkávají ho doma za krovy, aby do jejich stavení žádný Diblík nechodil. (Tamže.)
- Na Bydžovsku neopomene „babička“, jakmile se někomu dítě narodilo, jít do zahrady. Tam vykope kořen posedu a vloží ho pod kolébku, aby novorozeňátko neupadlo v moc Diblíkovu. (Prasek.)
„Ochtábské niti“ zahánějí Diblíka. Nějaká žena šla ze Lhoty do Smidar. Na cestě ji zastihl déšť, i schovala se pod most. Po malé chvíli spatřila chlapečka, který po mostě běhal, silně dupal a vodu z oděvu setřásal. Žena ho litujíc pravila: „Hošíčku, pojď se taky skrejt!“ Tento se však usmál a řekl: „Není možná, máte na sobě, ochtábské niti“. (Ochtábské niti jsou předeny v týdnu od Božího narození do Nového roku. Kdo má jimi něco přišito je prý chráněn před hromem a zlými duchy.)
Jak se zbavit Diblíka:
Od Diblíka si může člověk pomoci do sedmi let; nezdaří-li se mu to, pak se ho již nezbaví a Diblík si přijde pro duši jeho. Kdo se chce Diblíka zprostit, ať dá koště do škopku a nalije na něj vařící vody ; Diblík i šotek se ze stavení odstěhují na vždy. (Mělník.)
Jiný způsob, zbavit se Diblíka je tento: Vezmi kořen posedu, obtoč jej vlasy a zakopej pod žlab do chléva. Když tento kořen zpráchniví, vytratí se Diblík a již se nevrátí. (Lískovice)
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
