O staropražských Vánocích – prodej kaprů na vánočních trzích - vyprávění z časů dávných i nedávných V.
Vánoční smrčky se v Praze vyskytovaly až někdy za týden po Mikuláši a někdy i později. A teprve týden před svátky se objevovaly ryby, kapři. A když se objevili tito němí tvorové s vypoulenýma, jako ulekanýma očima, polykající našpulenými hubami nepřetržitě vodu a žábrami ji vypouštějíce, pak byly Vánoce za dveřmi! Teď šlo do tuha, a hospodyně od rána do večera obklopovaly nádrže s vodou, odvažujíce a oceňujíce kapry pouhými pohledy. Tenkráte (l.p. 1875) ryby prodávali nejen rybáři z povolání, více však bylo rybářů příležitostných, kteří si chtěli přivydělat na Vánoce. Prodávali je i někteří kupci, a hlavně to býval vedlejší časový obchod mnohých uzenářů.
Bůh milý ví, kde se ty ohromné kádě uchovávaly a uchovávají přes celý rok, a že se v suchu nerozsýpají. Na týden před Vánoci se jich po Praze a předměstích vyrojilo na sta. V každé širší ulici, na každém skoro náměstí stála nějaká a někdy několik vedle sebe. Ještě nebyly tramvaje (od r. 1875), nikde nepřekážely, jen hlavní, elegantnější třídy jich byly prosty. Objevovaly se tajuplně přes noc. Z nejbližších kašen bylo do nich načerpáno vody a zrána se hemžily žlutými kapry. Českou vánoční rybou jest odedávna kapr, ať šupináč nebo naháč čili špígl. Zřídka bylo vídati zelenavou štiku. Modravých candátů čili lupič (po pražskú ,,šílů“) vůbec ne. Kdo měl na ty spadeno, musil pro ně k lahůdkáři. Candáta totiž nedopravíte na větší vzdálenost živého. Jen černí líni mrskali se tu a tam mezi kapry, a ti byli kupováni hlavně pro lepší chuť rybí polévky, ve které se na kaši rozvařovali.
