O staropražských Vánocích – blíží se Mikuláš - vyprávění z časů dávných i nedávných III.
Vmýšlím se v některý ten starý prosinec před padesáti, pětapadesáti lety (1875). Je už týden po svaté Kateřině, v adventu, schyluje se ke svátému Mikuláši. V kostelích vyzpěvují za časného, tmavého jitra roráty. Zbožné paničky a babičky v průvodu dětí a vnuček, zahaleny v dlouhé „viklery“ a s kapyžony na hlavách spěchají do chrámů páně. Na rukou visí mošny, kabelky, v nich je ukryt zpěvník rorátový a voskový sloupek. Paničky jsou obuty v bytelné bačkory liberecké s dobrými podešvy koženými, ale jejich kroky nedusají. Tlumí je sníh v noci napadlý, který vrže a skřípá pod nohama a jiskří se ve mdlé záři posledních nočních svítilen plynových. Z kostelů zaznívají velebné, dunivé zvuky varhan.
