O Křížové cestě a Kalvárii

Křížová cesta, někdy podle jejího cíle nazývaná Kalvárie, je tradiční křesťanská forma meditace. Koná se především během Velkého týdne a na různých poutních místech. Připomíná 14 nebo 15 událostí, tzv. zastavení, z posledního dne života Ježíše Krista popsaného v Bibli v části zvané pašije popisující ukřižování Ježíše Krista. Zahrnuje dění kolem jeho odsouzení Pilátem Pontským, nesení kříže po Via Dolorosa a ukřižování na hoře Golgota (Kalvárie).

Během meditace křížové cesty si meditující vybavují postupně jednu událost za druhou a snaží se získat poučení pro svůj současný život. Aby křížová cesta co nejvěrněji připomínala strastiplnou cestu Ježíše, situovala se většinou do svahu, na jehož vrcholu pak stávala poutní kaple nebo kostel, boží hrob, někdy i kalvárie s třemi kříži. Někteří kajícníci absolvovali celou cestu do kopce, anebo pouze závěrečnou část po kolenou. Na konci cesty se udělovaly odpustky.
Křížová cesta je také název pro výtvarné zpracování jednotlivých zastavení, obvykle v podobě cyklu obrazů v kostele nebo zvláště v baroku a 19. století oblíbených kapliček zasazených do krajiny.

Šíření křesťanství a znalost evangelia vzbuzovalo u křesťanů touhu i zvědavost poznat místa Ježíšova života, smrti a vzkříšení. Od 4. století jsou doložené poutě křesťanů do svaté země. Lze také vysledovat, že už v 5. století poutníci navštěvovali místa pašijových událostí, modlili se a pořádali procesí s rozžatými svícemi v rukou.
K vykonání poutě z Evropy na Blízký Východ koncem starověku a v ranném středověku bylo potřeba odhodlání, pevné zdraví, dostatek financí a nezávislost. Většina obyvatel té doby neměla volnost pohybu, poněvadž byla nevolnictvím vázána ke své vrchnosti, a tak se postupem času začaly budovat ať větší či menší napodobeniny svatých míst do kterých se pouštěli i méně majetní lidé.
Pod vlivem františkánů se cyklus křížové cesty později rozšířil i do jednotlivých zemí Evropy, v Německu od konce 15. století, kde měla Křížová cesta tradičně pouze sedm zastavení. Na Moravě a v Čechách je nejstarší Křížová cesta na Svatém kopečku u Mikulova (od 1623), kde ji dal stavět kardinál František Dittrichstein.
Od doby kolem roku 1600 už mívala křížová cesta tradičních čtrnáct zastavení, i když se můžeme setkat i s jiným počtem. Od druhé poloviny 18. století se křížové cesty začínají objevovat i v městských chrámech a v 19. století došlo k jejich masovému rozšíření i do venkovského prostředí. Někde se ke čtrnácti zastavením neformálně přidává ještě patnácté, zobrazující prázdný Ježíšův hrob. (zdroj: Wikipedia, Křížová cesta)

Původ slova Kalvárie:

Slovo kalvárie je původem latinské, Calvaria je doslovný překlad aramejského Gulgatha, které známe spíš v pořečtěné verzi Golgota. Všechna ta slova znamenají lebka, takže podobnost výrazu kalvárie s medicínským pojmenováním lebky slovem kalva není náhodná. A teď ještě zbývá odpovědět na otázku, proč se jeruzalémský pahorek, na nějž musel vystoupat Ježíš Kristus, aby na něm pak byl popraven, jmenoval Lebka. S největší pravděpodobností proto, že ten kopec měl tvar lebky. Podle méně přijímané teorie se tak jmenoval podle lebek, které se na tomto popravčím vrchu vyskytovaly ve velkém množství.
Jako další význam výrazu kalvárie slovník uvádí "umělecké ztvárnění ukřižování Krista, návrší s takovým ztvárněním". Kalvárie je tedy například obraz Krista nesoucího kříž a také křížová cesta, tedy obvykle čtrnáct kapliček u cesty vedoucí v krajině ke kostelu. (zdroj: ČR, 2003, Michal Novotný)