Věřící si dnes připomínají Kristův slavný vjezd do Jeruzaléma, kterému dav provolával: "Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!" a zároveň tento den ukazuje i kontrast-oslavné vítání Krista a následnou žádost o jeho ukřižování, obojí davem vyvoleného lidu v městě Jeruzalémě. Křesťanům začíná pašijový týden, nejvýznamnější liturgické dny v roce.
Katolický obřad svěcení ratolestí spojený s procesím kolem kostela má být upomínkou právě na slavný vjezd Ježíše na oslíku, do Jeruzaléma, kde mu lidé na počest házeli k nohám palmové větve. Procesí křesťanů v Jeruzalémě s palmovými a olivovými ratolestmi je doloženo do počátku 5. století. Svěcení a užívání ratolestí je v západní církvi doloženo až v 8 století. Prvotní církev přijala palmu za symbol života, naděje a vítězství.
V lidové kultuře není palmová ratolest symbolem, ale reálným projevem obnovení životodárné síly, která je přítomna v prutech samých a kontaktem se přenáší dál, regeneruje, ochraňuje a posvěcuje. Kvetoucí jíva byla už ve středověku přijata ve střední Evropě jako náhrada za orientální palmu (na západě buxus) a tvoří základ svazků Květné neděle.
Příběh pašijového týdne - vjezd do Jeruzaléma
Už jen dva kilometry! Za posledním fíkovníkovým hájem, na svahu Olivové hory, leží Jeruzalém. Ježíš a jeho učedníci, když už byli skoro v městě, odpočinuli si hodinku u silnice před posledním úsekem své cesty. V palčivém poledním slunci mlčeli a oddávali se svým myšlenkám. Nyní promluvil Ježíš klidně k dvěma učedníkům, kteří seděli vedle něho:
"Jděte do vesnice, která je naproti nám," pravil a ukázal na skupinu domů nedaleko pod silnicí. "Tam najdete přivázané oslátko, na kterém ještě nikdo neseděl. Odvažte je a přiveďte mi je sem. A když se vás někdo zeptá: ,Proč to oslátko odvazujete?', řekněte mu: "Pán je potřebuje.´"
Dva učedníci odešli. Na kraji vesnice, kde se setkávají dvě cesty, nalezli dům s hnědou oslicí a s oslátkem, přivázaným ke kůlu u zdi. Osli stáli trpělivě na slunci a oháněli se ocasy, aby setřásli mouchy. Když uslyšel jejich majitel rachot a uviděl cizí muže, přišel ke dveřím a ptal se: "Proč to oslátko odvazujete?" "Pán je potřebuje," pravili učedníci. Majiteli to stačilo, souhlasně přikývl. Odvedli tedy oslici i s oslátkem k Ježíšovi a k ostatním učedníkům. Dva nebo tři z nich roztáhli své pláště a udělali z nich na kostnatém, rozehřátém a zaprášeném hřbetě oslátka sedlo. Ježíš si na ně sedl, něžně pohladil zvířátko, které se pod ním třáslo, a malá družina zamířila k Jeruzalému.
Tou dobou byla v Jeruzalémě spousta lidí. Rozneslo se, že toto je Ježíš, který v sousedství vzkřísil mrtvého Lazara z temného hrobu. Když spatřili, že Ježíš jede do Jeruzaléma, vzpomněli si mnozí na dávné proroctví, že takto má přijít Bohem vyvolený Král. Že nepřijede s velkým průvodem a na bílém koni, ale pokorně na oslu, na oslím mláděti. Někdo začal provolávat slávu, jiní se k němu přidali, a pak už volali a jásali všichni: Lámali nízké větve palem a mávali jimi jako prapory a z listí udělali na cestě koberec. Někteří dokonce prostírali na cestu své pláště jako pro královský průvod.
Z vrcholu pahorku měli před sebou Jeruzalém jako na dlani. A když začal oslík sestupovat opatrně k městu, dali se všichni přítomní do zpěvu a do nadšeného tleskání. "Požehnaný Král, který přichází ve jménu Pána! Pokoj na nebi a sláva na výsostech!" Děti zpívaly a tančily před ním, lidé tleskali a křičeli, palmové ratolesti vlály a třepotaly se ve větru.
Jenom farizeové, kteří hlídkovali s protáhlými obličeji na rozích ulic, reptali a protestovali. "Celý svět odešel za ním," mručeli mezi sebou. Jeden už to nemohl vydržet (farizeové totiž nemohli ani vidět, že je Ježíš tak oblíbený) a zavolal na něj, když osel kráčel kolem něho: "Mistře, zakaž to svým učedníkům!" Ale Ježíš mu pravil: "Říkám ti, budou-li tito mlčet, bude volat kamení na cestě." A tak přišli do Jeruzaléma. Ježíš zaplakal, když viděl město, které miloval a kde brzy zemře. S Martou a Marií strávil noc v Betánii a příštího rána se vrátil do Jeruzaléma, šel do chrámu a učil tam. Ale ze všeho nejdřív, jako kdysi při jiné návštěvě, vyhnal z chrámového nádvoří handlíře a zpřevracel stoly směnárníků a kramářů. Řekl jim: "V Písmě stojí: ,Můj dům bude domem modlitby', ale vy jste z něho udělali lupičské doupě." Každý den učil v chrámě a lidé na něm přímo viseli, když mluvil.
(Podle evang. sv. Matouše, kap. 21, a sv. Lukáše, kap. 19)
zdroj: úryvek z knihy Příběhy o Pánu Ježíši, kterou vydalo Karmelitánské nakladatelství.
Obyčeje a slavnosti, autor: Eva Večerková
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
