Vyprávění o poslední večeři Páně
Ve čtvrtek přišla do Betanie také Panna Maria, protože chtěla slaviti velikonoční večeři. Uvítala vroucně milovaného Syna a dlouho s ním rozmlouvala. Netušila Matička Boží, že tak brzy pozbude svého dítěte. V důvěrném rozhovoru uplynulo celé dopoledne. Na prosbu, aby s ním směla do Jerusalema, odpověděl Pán odkazem na svátou vůli nebeského Otce; nepřál si, aby s ním tentokráte večeřela.
Bylo již pozdě odpoledne a slunce se počalo chýlili k západu. Všichni se podle předpisu vykoupali a čekali na odchod. Spasitel povstal a zavolal Lazara a jeho svaté sestry. Poděkoval jim vroucně za ochotu, s níž ho podporovali a dal jim poslední „s Bohem“. Propukli v usedavý pláč. Potom se obrátil k své drahé Matičce a vzal ji něžně za ruku. Jeho hlas se chvěl hlubokým pohnutím, když jí děkoval za všecku lásku, s níž ho vychovala, a za starosti, které s ním měla. Jediné oko nezůstalo v tu chvíli suché, zaplakal i Ježíš. Nastal nejdojemnější okamžik v dějinách světa a nijak nás nepřekvapuje, že se Ježíš na chvíli odmlčel. Skoro sе zdálo, jako by váhal, má-li odhalit poslední roušku, která dosud zakrývala jeho svaté Matce smutné tajemství Velikého pátku. Zadíval se dlouze na Marii a teprve potom pravil tiše: „Drahá Matko, zítra mám přinést oběť, kterou mi určil nebeský Otec. Nechci jednat bez tvého vědomí. Přines se mnou tuto velikou oběť z lásky k ubohým duším!“ Bolestné slzy zalily oči Mariiny. Bylo vidět, jak v jejím srdci zuří boj mezi láskou mateřskou a mezi láskou k Bohu, jenž od ní žádal takovou obět. Teprve po několika okamžicích pozvedla svoje uslzené oči k nebesům a tiše pravila: „Aj, já dívka Páně, staniž mi se podle slova jeho!“ Ještě jedenkrát objal Ježíš svoji milovanou Matku, ještě jeden vroucí pohled a obě svaté duše se rozešly.
Cesta do Jerusalema netrvala dlouho. Všichni šli mlčky, ani hovorným apoštolům nebylo do řeči. Tížila je trapná nejistota a marně se tázali Mistra, jak bude dále. Blížili se k večeřadlu právě, když kněží ohlašovali z nedalekého chrámu posvátnými troubami začátek velikonoční slavnosti. Bylo šest hodin večer a do ztichlých uliček jerusalemských počala se zvolna ukládali hustá tma. Vstoupili do domu, kde je uvítala celá rodina a přála jim šťastných Velikonoc. Škoda, že v tu chvíli nepohlédli pozorněji do obličeje božskému Spasiteli. Viděli by, jak jeho líce pobledly a po tváři přelétl bolestný úsměv. Maria je zavedla do prvního poschodí. V předsíni se zastavili, aby po východním zvyku odložili sandály a umyli si nohy. Teprve potom vešli do prostorného večeřadla. Mělo podobu obdélníka; bylo dlouhé 15.30 m, široké 9.40 m. Uprostřed stál nízký stůl, kolem dokola byly pohovky, na kterých měli toho dne leželi. Byly tak veliké, že jedna stačila pohodlně pro tři.
Jak bylo zvykem, umyli si všichni ruce a Ježíš naplnil první pohár vínem, do kterého bylo přimícháno trochu vody. Vzal jej do pravice, pozvedl k nebesům a vroucně se modlil: „Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi stvořil plod révy.“ Ostatní odpověděli „Amen“. Napil se a podal apoštolům. Když všichni okusili, modlil se znova: „Požehnaný jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi dal k radosti a na památku lidu svému izraelskému tuto slavnost nekvašených chlebů. Veleben buď, Hospodine, jenž Izraele a svátky požehnáváš“ a všichni odpověděli znova „Amen“.
Zatím donesli sluhové nekvašené chleby, hořké byliny, omáčku a velikonočního beránka. Byl již rozkrájený; před každého dali díl, který naň připadal. Radostně zadíval se Spasitel na mrtvé zvíře a tiše dodal: „S toužebností jsem žádal jísti s vámi tohoto beránka, prve, než bych trpěl; neboť pravím vám, že ho již nebudu jísti, dokavad se nenaplní v království Božím“.
Hned potom požehnal Ježíš přinesené pokrmy, pozvedl mísu k nebesům a říkal zbožně slova: „Velebený jsi, Hospodine, Bože náš, králi světa, jenž jsi stvořil plodiny zemské.“ Když ostatní odpověděli „Amen“, nabral trochu hořkých bylin, omočil je v omáčce a snědl. Druzí učinili podobně. Nalil druhý kalich, pronesl nad ním příslušné požehnání a zanotil předepsané žalmy. Potom se napil z kalicha; ostatek dal apoštolům se slovy: „Vezměte to a rozdělte mezi sebe, neboť pravím vám, že nebudu již píti z plodu vinného kmene až do onoho dne, kdy jej budu piti s vámi nový v království Otce svého.“ Potom požehnal přesný chléb, pojedl z něho sám a ostatek rozdal druhým. Všichni si umyli opět ruce a položili se za stolem. Jan ulehl po pravici Ježíšově; Petr byl poněkud dále. Následovala vlastní večeře, při níž jedli beránka a zakusovali přesné chleby a hořké byliny, svlažované omáčkou. Apoštolové se tiše bavili, ale jejich hovor stával se brzy hlasitějším. Příčinu zavdal pořad, v jakém u stolu leželi. Dokud jídali ve volné přírodě, posadil se každý, kam chtěl; při velikonoční hostině měl se zachovali jakýsi pořad, poněvadž všechna místa nebyla pokládána za stejně čestná. Zdálo se to tím důležitější, protože se Spasitel právě zmínil o příchodu království Otcova a s ním čestných úřadů, o kterých tolikrát snili. Některým se zdálo, že Petr a Jan pamatovali příliš na sebe; řeč se stávala ohnivější, až došlo k trapnému sporu o přednost. Spasitel poslouchal chvíli mlčky, ale jeho srdce se zachvělo prudkou bolestí; ani v tak vážném okamžiku nezapomněli apoštolové na své malicherné zájmy. Teprve potom pravil: „Králové pohanských národů vládnou nad nimi pánovitě a ti, kteří jim dávají cítit svou moc, nechávají se (ještě) nazývati dobrodinci. Ale vy tak jednati nemáte. Kdo jest mezi vámi větší, budiž jako menší a kdo je v čele, budiž jako služebník. Neboť kdo je větší, ten, kdo stoluje, nebo ten, jenž přisluhuje? Zdali ne ten, který stoluje? Ale já jsem byl mezi vámi jako ten, který přisluhuje. Vy pak jste to, kteří jste vytrvali se mnou v mých pokušeních, a já vám odkazuji království, jako mně je odkázal Otec můj, abyste jedli a pili za stolem mým v království mém a seděli na stolicích soudíce dvanácte pokolení izraelských“.
Bylo by velice zajímavé nahlédnout v tu chvíli do duše Jidášovy. Ježíšova zmínka o království a vzpomínka na slíbenou zradu jím otřásla. Milost Boží klepala opět na jeho srdce a nabízela mu odpuštění. Potácel se mezi nebem a peklem a usilovně se snažil uhodnout, kde by se dalo více získat …
