Vyprávění o přípravě poslední večeře, o jejím složení a o tradici pečeného beránka
Ve středu se Jidášovi nepodařilo vypátrat vhodný okamžik, aby svůj černý záměr provedl. Ježíš do Jerusalema nešel a Betanie byla příliš daleko pro takový záměr. Tím více se těšil na čtvrtek dne 14. nisanu, kdy každý Izraelita měl pod trestem exkomunikace požívati v Jerusalemě velikonočního beránka. Starostí nespal a každý šramot ho lekal; bál se o slíbenou mzdu.
Konečně nadešel toužebně očekávaný den. Hodina plynula za hodinou a Mistr se o velikonoční hostině stále nezmiňoval. Jidáše se zmocnil nepokoj; myšlenka, že snad Ježíš nebude jist beránka v samém Jerusalemě, ho rozčilovala. Tázal se ostatních apoštolů; nikdo nedostal dosud rozkazu. Návodem zrádcovým odebralo se několik učedníků k Spasiteli a pravilo: „Kde chceš, abychom šli a připravili tobě, abys jedl beránka?“ Přítomný Jidáš zbystřil mimoděk sluch, aby mu neuniklo ani slovíčko. Těšil se marně. Kristus neodpověděl přímo. Zato povolal K sobě Petra a Jana a řekl jim: „Jděte a připravte nám beránka, abychom jedli“ Oba apoštolové ochotně přisvědčili; chtěli jen věděti: „Kde chceš, abychom připravili?“ Spasitel se zadíval do dálky a po chvilce pravil pomalu a vážně: „Hle, jděte do města! Jak do města vejdete, potká vás jeden člověk, nesa hliněný džbán vody. Jděte za ním do domu, do něhož vejde, a řekněte hospodáři domu: „Mistr praví tobě: Čas můj blízko jest. U tebe budu jísti beránka. Kde jest pokojík, v němž bych jedl beránka s učedníky svými?“ A on vám ukáže v prvním poschodí veliké večeřadlo, prostřené, připravené a tam připravte.“ V duši Jidášově to zrovna zabouřilo, když vydával apoštolům potřebné peníze; jeho poslední naděje se rozplynula. Jakkoli Ježíš mluvil tak určitě, nedověděl se nic. Lidská zloba nesměla zkaziti Spasiteli chvíli, na kterou se tak dlouho těšil.
Petr a Jan odešli, ale slova Kristova zněla jim stále v duši. Byli opravdu zvědavi, viděl-li Kristus dobře. Čtenář snad ani netuší, kolik nezvyklých podrobností obsahovala předpověď Spasitelova. Neurčil jim, kterou branou mají do Jerusalema jíti, aby tajemného cizince potkali; vodu nosívaly obyčejně ženy, tu však uvidí muže; židé užívali nejraději džbánů kamenných, tu spatří nádobu z pálené hlíny a sluha je zavede nevědomky do domu stoupence Ježíšova; proto mu měli vyřídili vzkaz Mistrův. U něho dostanou večeřadlo, které bude v prvním poschodí; bude veliké, k hostině přichystané, a přece dosud nikomu nezadané. S těmito myšlenkami šli dále a konečně spatřili Jerusalem. Sešli z pohodlné silnice a dali Sе poboční cestou, která vedla k bráně Vodní. Vkročili do města a po malé chvíli se udiveně zastavili. Proti nim šel od rybníka Siloe muž a na hlavě nesl hliněný džbán, naplněný vodou. Mistr měl pravdu. Nechali cizince přejíti a zvědavě čekali, co bude dále. Brzy zabočil napravo a zvolna vystupoval po schodech, vytesaných ve skále. Apoštolé stále několik kroků za ním. Již zahlédli palác Kaifášův a v duši se jim ozvala trapná pochybnost, jdou-li dobře. Asi po čtvrt hodině vešel sluha do domu a v srdci apoštolů se rozjasnilo. Znali jej velice dobře. Patřil manželu věrné učednice Ježíšovy Marie; říkali jí Jerusalemská, aby ji rozlišili od stejnojmenných žen, které Spasitele podporovaly.
V domě byli apoštolé uvítáni s velikou radostí. Vyřídili vzkaz Ježíšův a celá rodina je vedla do prvního poschodí a ukázala jim prostranné večeřadlo, opatřené vším, čeho bylo třeba k velikonoční hostině. Mladý syn Jan Marek sе ochotně nabídl, že apoštolům pomůže. Marie slíbila příbory, které měly býti toho dne co nejlepší. Petr a Jan neodolali a vypravovali dopodrobna o tajemném poslání, které právě dokonali. Srdce domácích rozhořela se ještě větší láskou k milovanému Mistrovi. Času nebylo nazbyt a oba mužové dali se do práce. Pro jistotu se podívali, nezůstalo-li ve večeřadle něco kvašeného. Protože Marek slíbil, že se postará o výzdobu, odešel Jan nakoupit mouky a zeleniny, Petr měl opatřili beránka. Koupil jej brzy, položil si zvíře na ramena a pospíchal do chrámu, aby ho podle zákona obětoval Bohu. Tam bylo již přeplněno a trvalo velice dlouho, nežli se protlačil do vlastního nádvoří izraelského. Rozhlédl se kolem; všude hlava na hlavě. Daleko vpředu, až u samého oltáře stál sbor levitů a zpíval předepsané žalmy. Celým nádvořím probíhaly paprskovitě tři řady kněží. Zachycovali do zlatých a stříbrných mis krev obětovaných beránků, podávali misky dále, až došly k oltáři. Tam je vylévali kněží a prázdné posílali znova do nádvoří.
Bylo již hodně pozdě, když došla řada i na Petra. Dlouhým nožem zabil beránka a krev nechal knězi, který stál nejblíže. Mrtvé zvíře pověsil na železnou skobu, jakých bylo ve zdi velice mnoho a počal je stahovati. Oddělil obětní části a položil je knězi na připravenou mísu, aby je spálil na oltáři. Potom zavinul beránka do stažené kůže, přehodil jej zase přes ramena a pospíchal k domovu.
Ani Jan nezahálel. Jakmile nakoupil pšeničné mouky, vína a hořkých bylin, počal péci nekvašené chleby. Zadělal mouku čistou vodou a z těsta hnětl kulaté placky. V průměru měly až 20 cm, tlusté byly jenom centimetr. Udělal do nich nožem několik hlubokých zářezů, aby se snadno lámaly a pekl je na rozpálených plotnách, až dostaly pěknou, žlutavě bílou barvu. Přichystal hořké byliny; nejčastěji se jmenuje listí pelyňkové a pampeliškové, řeřicha, ředkvička, mrkev, petržel a počal strojiti předepsanou omáčku. Skládala se z octa, do kterého přidávali sušených datlí, mandlí, hroznů a fíků. Aby měla pěkně červenou barvu a připomínala cihly, které kdysi robili jejich otcové v Egyptě, sypali do ní trochu roztlučené skořice.
Zatím se vrátil Petr a oba mužové počali chystati velikonočního beránka. Zákon předpisoval, aby ho pekli na ohni, celého, s droby i vnitřnostmi, pokud se mohly požívati. Proto provlekli beránkem hůl, obyčejně ze stromu granátového, droby složili v dutině břišní, nožičky ohnuli k tělu a přivázali. Potom vložili beránka do zvláštní nádoby, v níž bylo bodně žhavého dřevěného uhlí a vrchní otvor zakryli. Aby se na jedné straně nepřipálil, zvolna beránkem otáčeli. V půl hodině byl do žlutá opečen.
Slunce se klonilo k západu, když apoštolové dokončili poslední přípravy, rozžali sváteční svícen s četnými světly a čekali na příchod Spasitelův.
