Od kalendáře jako dárku k novému roku až po novoročenky:
Novým létem neboli Novým rokem nastávala potřeba nového kalendáře neboli „minuce“ na příští rok. Vydavatel nebo knihtiskař věnovali obyčejně „minucí“ některému svému příznivci, neboť věděli, že jim za lichotivé věnování dotyčný přispěje na uhrazení nákladů. K vydávání těchto kalendářů se váže jeden obyčej:
Staročeští učitelé posílávali před novým rokem svým známým pánům „minuce“ na příští rok i s titulním listem, který sami všelijak pomalovali, pestrými ozdůbkami okrášlily a páni je za to odměnili. Tak malovali a posílali, až tím školu zanedbávali. V dobovém tisku se doslova píše: „Přišel poslední měsíc r. 1588. Kantor maloval za celý měsíc radním pánům a jiné městské honoraci minuce čili kalendáře květinovým a ornamentálním malováním, hrozným do nebe volajícím. Studenti mu pomáhali. Tato byla bohužel nejdůležitější práce na škole po všechen čas do nového léta“.
Proti tomuto zvyku se ozývaly hlasy a např. v Domažlicích r. 1587 městská rada zakázala ve škole malování kalendářů. Tato činnost prý školní mládeži přináší více škody než užitku, raději má mládež více číst a přemýšlet. Panu bakaláři pak jako kompenzaci dali 2 kopy měďáků.
Přes všechny tyto zákazy se zvyk malování a posílání minucí ještě dlouho udržoval. Jako doklad toho slouží kalendář z r. 1700, jehož titulní list je pomalován a v ozdobném věnci je připsáno věnování rychtáři a radě města Rakovníka od školních mistrů Rakovnických. Když pak v roce 1748 byl vydán patent o tisknutí, kolkování a prodávání kalendářů „zahynul starodávný obyčej sám sebou“.
Kalendáře, ale nadále patřily mezi pravidelné dárky, zvláště pak pro úředníky. V píseckém archívu se dochovala výplatní páska z 29. října 1761, kdy pro potřebu radního domu, purkmistra, inspektora, syndika, kancelistu, konsulenta, berního, pro právo rychterní a k potřebám ostatních úřadů města zakoupili devět různých kalendářů na rok 1762 za úhrnou cenu 3 zlaté 40 krejcarů.
Už ve 30. letech 19. století však začínal rozesílat hrabě Karel Chotek vlastenecky laděné novoročenky s vyobrazením hrdinů české historie i významných světců, ale skutečné novoročenky se mezi lidmi rozšířily a získaly oblibu až koncem 19. století. Zkratka PF, která je na novoročních přáních je používána pouze v České republice a taky na Slovensku, nikde jinde se s touto zkratkou na novoročenkách nesetkáme. Vše o novorečenkách najdete zde.
zdroj: archiv Antonín ViK, Staročeské výroční obyčeje (1889), napsal Čeněk Zíbrt
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
