Novým létem neboli Novým rokem nastávala potřeba nového kalendáře neboli „minuce“ na příští rok. Vydavatel nebo knihtiskař věnovali obyčejně „minucí“ některému svému příznivci, neboť věděli, že jim za lichotivé věnování dotyčný přispěje na uhrazení nákladů. K vydávání těchto kalendářů se váže jeden obyčej:
Staročeští učitelé posílávali před novým rokem svým známým pánům „minuce“ na příští rok i s titulním listem, který sami všelijak pomalovali, pestrými ozdůbkami okrášlily a páni je za to odměnili. Tak malovali a posílali, až tím školu zanedbávali. V dobovém tisku se doslova píše: „Přišel poslední měsíc r. 1588. Kantor maloval za celý měsíc radním pánům a jiné městské honoraci minuce čili kalendáře květinovým a ornamentálním malováním, hrozným do nebe volajícím. Studenti mu pomáhali. Tato byla bohužel nejdůležitější práce na škole po všechen čas do nového léta“.
Proti tomuto zvyku se ozývaly hlasy a např. v Domažlicích r. 1587 městská rada zakázala ve škole malování kalendářů. Tato činnost prý školní mládeži přináší více škody než užitku, raději má mládež více číst a přemýšlet. Panu bakaláři pak jako kompenzaci dali 2 kopy měďáků.
