Počátky těchto venkovských slavností můžeme vysledovat až do hluboce předkřesťanských dob, tedy do období pohanského, kdy se místo masopustu slavil ještě slunovrat. Původně šlo o svátky zvané saturnálie, což je jeden z nejradostnějších svátků římského náboženství slavený na zimní slunovrat k uctění boha Saturna. Toto božstvo mělo pro účely slavení svátku tu úlohu, že bylo patronem zemědělců, sklizně, času a jimi vydobyté hojnosti.
Masopustní oslavy vzdáleně navazují také na antické slavnosti na počest boha vína a nevázaného veselí Dionýsose, neboli Bakchuse, u nás tuto postavu nahrazuje Masopust. Slovo mjasopust je u nás doloženo ve velkomoravských pramenech z 9. století.