Končí vánoční období a nastával čas radosti, veselí a uvolnění. Po klidných svátečních dnech přicházelo období plné společenských setkání. Lidé se scházeli na přástkách a dračkách, jejichž zakončení provázelo pohoštění a taneční zábavy. Byl to čas namlouvání a svateb, zabijaček, plesů, ale i příprav rolníků na jarní polní práce.
Nejlépe toto období vystihovala slova písničky: „Masopuste, masopuste, do kola mne, holky, pusťte!“ Vrchol celého veselého času pak tvořily slavné masopustní dny, spojené s rozvernými průvody masek, zpěvem, dodržováním tradic a bujarou oslavou před nadcházejícím dlouhým čtyřicetidenním jarním postním obdobím.
Podle dlouholeté tradice začíná masopustní období 7. ledna, den po svátku Tří králů a končí vždy o masopustním úterý, které předchází Popeleční středě, jak se nazývá první den čtyřicetidenního předvelikonočního půstu. Někdy se uvádí, že masopustní veselé období začíná první neděli po Třech králích. Začátek masopustu je tedy vždy stejný, jeho ukončení však závisí na datu Velikonoc. Ty jsou pohyblivé, protože se řídí prvním jarním úplňkem po jarní rovnodennosti, a proto je pohyblivý i konec masopustu. Ten v posledních letech připadá na období od 5. února do 8. března.
Význam slova masopust:
Podle etymologa Václava Machka znamenal masopust původně půst od masa, že se maso musí opustit, případně i jinak, že maso dopuštěno. Slovo masopust může tedy znamenat „maso (o)pust“ a vztahovat se tak k nadcházejícímu půstu, tak i naopak „maso (po)pust“ tedy naopak nabádat k větší konzumaci, před postním obdobím. Slovo mjasopust je doloženo ve velkomoravských pramenech 9. století. Masopustem se také nazývá maskovaná postava, vystupující v masopustním průvodu a v masopustních hrách.
České pojmenování „masopust“ je tedy zavádějící. Na první pohled se zdá, že vzniklo spojením slov „maso“ a „půst“. Tomu však neodpovídá jeho význam. Zatímco v jiných slovanských jazycích se výraz vskutku váže k půstu, ve smyslu upuštění od masa, což obsahuje i slovo karneval (z latinského carne=maso, vale=sbohem), v češtině znamená jeho význam pravý opak, označuje hodování a veselí a v masopustním období maso, zejména pak vepřové nechybělo, neboť to byl čas zabijaček, koblih smažených na sádle a karnevalového veselí.
Hlavní masopustní dny:
Patří jeho třem závěrečným dnům: neděli, pondělí a úterý. Tomuto masopustnímu třídenní se říká ostatky, fašank, někde také končiny, voračky, voráči, či obecně karneval.
Pokud se na masopustní období podíváme z pohledu Liturgického církevního roku, tak spadá do jeho Liturgického mezidobí I., které začíná od dne následujícího po svátku Křtu Páně (křest Ježíše Krista v řece Jordán se připomíná první neděli po slavnosti Zjevení páně neboli Tří králů) a trvá do dne před popeleční středou. Celé období je charakterizováno i liturgickou zelenou barvou symbolizující naději na užitek a plody z následování Krista, v naději na cíl spočívající ve věčném společenství s ním.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK,
www.catholica.cz, koláž z letáku: Nymburský masopust, r. 2020
