Maska medvěda patří k nejstarším i nejčastěji užívaným masopustním maskám. Její původ se datuje od 6. století. Byla vyslovena domněnka, že spoutaný masopustní medvěd je symbolem zimy, která touto dobou za přibývajícího světla i tepla je ve vládě své omezena a tedy spoutána.
Této ústřední masce většiny obchůzek byla dříve přisuzována magická moc. Medvěd byl symbolem síly, zdraví a především plodnosti. Ta se měla přenést na ženy, případně na úrodu v jejich hospodářství, při tanci s postavou medvěda. Ve středověku míval medvěd začerněnou tvář, později dřevěnou masku a od 19. století se vyráběly hlavy z papíru.
Maska medvěda je na území Česka stále nejpoužívanější, a to často i jako hlavní postava obchůzek. V některých krajích, zejména na střední a východní Moravě se podle ní obchůzky nazývají chodění s medvědem nebo vodění medvěda. Maska medvěda se vyskytovala ve dvou variantách - kožešinový (až do 18. století šlo o kožešinu medvědí) nebo slaměný. U něj byla kožešina nebo pytlovina pošitá slámou či hrachovinou (usušené stonky hrachu na maskách vypadaly dekorativně), někdy doplněná špičatou slaměnou čepicí. Kam medvěd přišel, ženy s ním musely jít tancovat a někdy se s nimi vyválely ve sněhu. Ženy při tanci s medvědem vyskakovaly vysoko, aby jim pak v létě vyrostl vysoký len, konopí a další plodiny. Nejčastěji to bylo za zpěvu písně:
„Toto bude na konopě, toto bude na len,
toto bude na cibulu, toto bude na křen“
Tato pověra se traduje již od 14. století. Při tancování se také snažily medvědovi odtrhnout kus hrachoviny či slámy pro drůbež, aby lépe seděla na vejcích, nebo husám „aby se húsata dobře válaly“. Na Valašsku se tanec medvěda s ženami pokládal za závazný, a proto jej žádná nesměla odepřít. Poskakoval okolo hospodyně, strkal do ní, dával jí hubičky a tropil různé rozvernosti. Tanec s medvědem kdysi prosperitního významu se nyní změnil alespoň na pár kroků. Když měl medvěd funkci hlavního hrdiny, konal se závěrečný obřad obchůzky – „střílení medvěda“. Po přečtení jeho hříchů a nemravností následoval soud, a nakonec pak symbolická smrt.
Medvěda vodí na řetězu nebo na provaze medvědář, maskovaný různě: byl to turek, laufr, žid nebo maska v historickém kostýmu. Medvěd podle jeho pokynů tančil, chodil po čtyřech, padal a stavěl se, stával se mrtvým a medvědář ho křísil k novému životu. Předlohou k tomu posloužily postavy potulných komediantů, kteří chodili po venkově s opravdovými ochočenými medvědy. Prozpěvovali a tloukli do rytmu na bubínek a medvěd podle toho tancoval. Za to si vybírali peníze a jídlo. Spojení medvědáře s medvědem trvá dodnes.
Medvědář je místy oblečen v dlouhém kožešinovém kabátě, na hlavě klobouk s parukou a vousy. Na očích brýle s černými obroučkami, pod krkem červený šátek. Přes rameno má bubínek a brašnu. Medvěda vodí na řemínku. Stejnou úlohu jako medvěd někde plnil kozel na Slovensku pak tuto funkci zastával býk.
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: fotografie, masopust v Košticích, 1972
