V masopustních obchůzkách 19. a 20. století nechyběl žid. Nejedná se o označení náboženství ani etnika, ale o jakousi karikaturu podomního obchodníka, lichváře či zbohatlíka, a kdysi dávno také pradávného mužského předka, či odkaz na duše zemřelých předků. Postavu mohl hrát jen ženatý a zaopatřený muž, který míval začerněný obličej nebo škrabošku s velkým červeným nosem. Židé patřili k maskám, které vytvářely chaos, a jejich chování nebylo zrovna laskavé.
Postava Žida měla na hlavě cylindr, obličej kryly dlouhé vousy, přes rameno byl přehozený ranec nebo pytel, mohl mít i hrb. Oblečený byl do dlouhého kabátu nebo do střapatého kostýmu z barevných odstřižků. Kdysi dávali každému na potkání “šňupnout” a požadovali za to peníze, kdo nedal, dostal ránu pytlem. Také rádi smlouvali a prodávali, často něco, co předtím ukradli. Jinde zase děvčatům prodávali tkanice a pentle, na šaty měřil, tak jak to židé dělali. Pro pobavení prodával například i léky na mužskou potenci nebo různé žertovné předměty. Dalšími nezbytnými doplňky žida je velká dřevěná břitva, kterou přihlížející holí, velkým hřebenem je češe a voní nejrůznějšími voňavkami. Jeho zákazníci mu za tyto služby samozřejmě musí zaplatit.
Hlavní rekvizitou žida je, ale hůl ježovice, na kterou se ještě v první polovině 20. století připevňovala kůže z ježka. Dnes její konec připomíná „bambuli“ obalenou látkou, vycpanou vatou nebo měkkým materiálem a stejně jako v minulosti je i dnes srozumitelným falickým symbolem.
Ukázka obchůzky z roku 1893:
Na sklonku masopustu procházely vesnicí maškary v doprovodu muzikantů. Průvod vedl Strakapoun (zvaný též hanzbuřt) v oděvu sešitých ze samých záplat. Za ním kráčel Žid s cylindrem a batohem (pinglem) a Medvěd obtočený hrachovinou. Nechyběl ani Koníček – maska s dřevěnou hlavou upevněnou na obruči, do níž se nositel navlékl a zakryl dlouhým šatem, takže budil dojem jezdce. Skupinu uzavírala maškara převlečená za ženu. Společně obcházeli stavení, přičemž Strakapoun se Židem jako první nenápadně po staveních zkoumali, co by se dalo ukořistit. Pokud hospodyně nechala v troubě pečeni, buchty nebo šišky, vše bleskově zmizelo v Židově pytli. Vtipné hospodyně se však nenechaly zahanbit a na poberty líčily pasti v podobě pekáčů plných vody. Neopatrná maškara, která ve spěchu strhla pekáč v naději na pečeně, se tak dočkala jen pořádné studené koupele. Po tanci s děvčaty a povinném přípitku kořalkou dostaly masky peněžitý dar a pokračovaly o dům dál. Večer pak následovala společná muzika v hospodě. (Nebovidy, 1893, časopis Český lid)
titulní obrázek: Masopust Dlaskův statek - maska Žida
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: fotografie
