Slaměný je považován za jednu z variant medvědí masky a bývá mnohde hlavní postavou průvodu. Je to také jedna z nejsložitějších maškar, která se vyrábí z dlouhých stébel ručně sekaného obilí. Sláma byla pro naše předky symbolem života a plodnosti a slaměný měl během ostatků důležité poslání, požehnat ženám, které chtěli přivézt na svět další potomky. Jiná pověra tvrdila, že si každá hospodyňka musí ze slaměného utrhnout aspoň jedno stéblo slámy, aby se jí dobře pásly husy. V průvodu obvykle vybíral výslužku, a proto nosil košík nebo pytel.
K utužení zdraví a plodnosti žen sloužila slaměným tzv. „ježovka“, krátká tyčka s ježčí kůží obalená v látce. Tento falický symbol strkají ženám pod sukně na znamení kopulace. Za slaměné se převlíkají výhradně ženáči.
Hrachovinový či slaměný medvěd, tak se dříve přezdívalo masce Pohřebenáře (hřebenář či pohřebeň). V odborné literatuře je pohřebenář interpretován jako varianta medvědí masky, která má řadu příbuzných forem. Význam masky vysvětluje obyčej, s nímž je spojen. Možná jeho pojmenování vzniklo od ohřebla – nástroje k vyhrabávání uhlíků z pece, v některých moravských obcích totiž pohřebenář na ohřeble jezdil jako na koni. Od těchto nástrojů sloužících k očišťování bývá odvozována i očistná funkce této postavy. Kromě toho bývá považován i za symbol zápasu zimy a jara, někdy je mu přikládána moc plodnostní, stejně jako slaměnému či hrachovinovému medvědovi, kterého nápadně připomíná, nejde-li dokonce o jeho krajovou variantu. V některých regionech se mu tak říkalo proto, že jídlo, které maškary dostávaly od hospodyň, napichoval na rožeň. V druhé ruce třímal karabáč nebo bič a vykřikoval: "Pohřebeň, staré baby na hřebeň!" Postavy slamáků jsou svým způsobem specifické, kolísají mezi zoomorfními (varianta medvěda) a antropomorfními (pohřebenář, Strohman v německých lokalitách)
Ustrojení: Postava Slaměného má paže i nohy pečlivě obaleny hrachovinou a tělo oděné do bohaté slaměné suknice. Na hlavě nosí vysokou špičatou čepici se střapcem, kterou někdy nahrazuje slaměný košík. Ten mu spadá až na ramena, zakrývá celou hlavu a na vrcholu je ozdoben třemi i více copy. Přes rameno má zavěšený volský roh, na nohou černé polovysoké boty s krátkými bílými ponožkami a v ruce třímá pletené slaměné důtky s provázkem na práskání. Obličej má pro zdůraznění tajuplnosti nalíčen černou barvou. Slaměný obchází vesnici buď sám, nebo v doprovodu dalších masek, nejčastěji kominíků.
Etnografka Milada Fohlerová o masce Pohřebenáře:
Tato maska je již téměř vymizelá, také se jí říkalo pohřebeň, nebo hřebenář. Představoval ji muž omotaný slámou nebo hrachovinou se slaměným kloboukem na hlavě a v ruce dřevěným ohřeblem (rožněm), na nějž napichoval koblihy a slaninu, a také pokřikoval na ženské: Staré baby na hřebeň, mladé ženy na rožeň! V některých oblastech pohřebenář obsluhoval mlýn, který "mele ze starých bab mladice", v jiných po něm házejí staré hrnce od sádla, v čase velkého půstu, který po masopustu následoval, se totiž používalo nádobí nové. V těchto rituálech se odráží další úloha pohřebenáře, tentokrát coby síly, která s sebou odnáší vše staré a zkažené co ještě zbývá ze starého roku a připravuje nás tak na příchod jara.
Na Valašsku se zprávy o výskytu této tajemné postavy dochovaly z obcí Valašskokloboucka, konkrétně z Lačnova, Nedašovy Lhoty a Nedašova, kde se vyskytoval ještě v polovině minulého století. Obchůzka nedašovského „pohřebenáře" se koncentrovala do dvou dnů: v masopustní pondělí obcházel vesnicí a lidé za ním házeli a rozbíjeli staré nádobí, které se v době nadcházejícího velkého půstu vyměňovalo za nové. Druhý den už „pohřebeň" chodil pro obdaruňky (koledu), které nejčastěji tvořily koblihy, jako nejtypičtější masopustní pečivo, dále slanina, vejce či obilí. Dodnes je maska slaměného medvěda k vidění v obci Lužná.
zdroj: archiv Antonín ViK a Milada Fohlerová, etnograf, Muzeum regionu Valašsko, Vsetín
vyobrazení: koláž Antonín ViK
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK
vyobrazení: fotografie
