Postava pana Pronobuse bývala často první maškarou, která se v čase vrcholícího masopustu objevila – přicházela obvykle v podvečer na Tučný čtvrtek. Ještě před lety chodili v Kratonohách takoví "maškaradi" dva. Jeden s houslemi byl ustrojen za ženu, druhý měl na sobě kožich obrácený naruby, v pase převázaný slaměným povříslem, a na hlavě nosil vysokou čepici z modrého papíru od homole cukru.
Jakmile vstoupili do světnice a pozdravili, druhý z nich spustil: "Já, pan Pronobus, vinšuju vám šťastný a veselý masopust! Abyste šišky i báby smažili a mně taky něco darovali. Ať je šiška nebo bába, to má huba všecko ráda. Ať je bába nebo šiška, to má huba všecko stříská!" Po této říkance popadli některou z domácích žen, krátce s ní potančili po světnici a s výslužkou v kapse odcházeli o dům dál.
Účelem obchůzky s "panem Pronobusem" v jehož jméně lze snadno rozpoznat zkomoleninu latinského ora pro nobis (oroduj za nás) bylo získat dary na výstroj pro masopustní mumraj v posledních třech dnech svátku. Pan Pronobus se tak vlastně svým jménem bezelstně přiznává k osobní zištnosti.
„Já, pan Pronobus,
vinčuju vám šťastný a veselý masopust,
abyste šišky, báby smažili
a mně taky něco darovali.
Ať je šiška nebo bába,
to má huba všecko ráda.
Ať je bába nebo šiška,
to má huba všecko stříská“.
„Hola, hola, já, pan Pronobus,
přeji Vám šťastný a veselý masopust,
abyste dobře hodovali,
šišky, báby pojídali“
a hned vzpomněv sebe a své družiny:
„a nám tyky ňáké dali!
Ať je šiška, nebo bába,
naše huba všechno ráda.
Hola, páni, dobrý den,
jen s nimi ven a sem!“
zdroj: archiv Antonín ViK
ilustrace: Richard Lauda (1873, Jistebnice – 1929, Tábor), z knihy Radosti malých
