Posvěcením získaly ratolesti podle lidové víry magickou moc, lidé si je přinášeli domů, aby je pak po celý rok chránily před nemocemi i strastmi a stavení před bleskem a požárem. Ty staré, jež byly ve světnici zastrčeny za křížem, trámem, obrazem nebo za svatým obrázkem se spálily. Na jejich místo se dávaly větvičky nové, čerstvé. (viz obrázek) Některých svěcených větviček např. "doubků" se hospodář nesměl dotknout holou rukou, jinak by pozbily své kouzelné moci. Větvičky zůstaly uchovány pod střešními krokvemi, odkud měly chránit celé stavení před veškerou pohromou. Když se v létě na nebi začala stahovat bouřková mračna, vhazovala selka do rozžhavených kamen tři posvěcené snítky. Věřila, že síla svěcené vody v nich skrytá, stoupající nyní s plameny a dýmem k nebesům, ochrání stavení i veškerý majetek a blížící se bouři zbaví její ničivé moci.
Světily se i křížky z dřeva jasanového, které se dávaly pod prahy, aby se v domě nedržel hmyz. "Jasánky" se dávaly i do sklepa a do chléva, aby se tam nedržela "jedovatina." Jedlová chvoj se dávala do lnu, a také se užívala při kropení svěcenou vodou. Svěcené proutky střemky se dávaly na poli do pšenice, a to do rohů pole, aby se odvrátilo krupobití, do žita se dávaly proutky lískové a kočičky. Říkalo se: "Jak dlouhý je prut s kočičkami, tak dlouhé bude žito." Posvěcené kočičky se dokonce polykaly, věřilo se, že jsou ochranou proti zimnici a bolestem v krku. Dokonce si jimi i potírali oči, aby je nebolely.
O posvěcené kočičky se sedláci podělili i s dobytkem. Lidé zastrkávali haluzky i do stájí a hospodářských budov, okuřovali je v čase bouře nad hořící hromničkou, aby byl ochráněn dům a jeho obyvatelé před nepohodou a účinky čarodějných sil, dávali je k včelím úlům a házeli do studny, aby voda byla zdravá. Na Rokycansku bylo zvykem udělat z proutků klokoče křížek a pověsit ho do okna, aby chránil rodinu před neštěstím. V Kateřinkách u Opavy kladl hospodář svěcené kocanky na základní kámen stavěného domu.
- Ve Slezsku se hoši po mši šlehali posvěceným jalovcem, aby do nich vstoupila jarní síla, aby "procitli". Z posvěcených prutů dělali křížky, které zastrkovali do hlíny, aby rodila. Kousky prutů z jejich "palem" pak házeli do pece proti bohu Perunu. Posvěcené „kočičky“ se dávaly k užívání nemocným a zbytky palem se nakonec zastrčily doma za obraz, aby i do domu vešel nový život – více štěstí.
- Na Chodsku chlapci po mši a svěcení ratolestí roznášeli kočičky po vsi. Navštěvovali zejména domy, kde neměli vlastní děti, které by si je nechaly posvětit, a také své příbuzné. Odměnou dostávali nejčastěji syrová či barvená vejce nebo drobné peníze, obvykle dva krejcary. U příbuzných se těšili i na jablka, v nichž byl někdy zabodnutý desetník; ten se občas ukrýval i ve vařeném vejci. (Domažlice, kolem roku 1900)
- Někde se posvěcené kočičky hodily na strom, kde se nechaly do Božího hodu, strom pak bude hojně plodit.
- Některé ratolesti se použily ke šlehání či hlazení dobytka, a to už na Květnou neděli nebo při prvním výhonu dobytka na pastvu. Doporučovalo se proutkem koně nebo vola třikrát přetáhnout, aby se povzbudila jeho síla v zápřahu.
- Aby dobytek nebyl nemocný, do krmiva se mu přidávaly tyto posvěcené jehnědy (ratolesti).
- Někde se pruty kočiček, které si lidé připravovali na mši, řezaly co nejdelší a také se při svěcení musely držet co nejvýše, aby se "obilí vysoko táhlo".
- Proutek posvěcených kočiček zapíchnutý do rohu pole měl přinést dobrou úrodu.
- Někde bylo zvykem vymést dům zelenými vrbovými větvičkami, které z domu vyhnaly všechny neřesti a nemravnosti.
- Větvičky kočiček se v tento den měly nosit také na hřbitov, aby chránily duše mrtvých předků.
- Na Rokycansku některý z rodičů důkladně přetáhl své potomky po zádech košťátky, aby nebyli líní a zčerstva pomáhali v domě.
- Někde polykaly jednu až tři kočičky v domnění, že je po celý rok nebude bolet v krku, nebo jak se jinde věřilo, nedostanou zimnici.
- Proutkem s kočičkami třikrát protírali oči se slovy: "Kočičky, aby nebolely vočičky."
- Nemocní lidé a zvířata by měli pít lektvar z rozdrcených svěcených větviček smíchaných s vodou, aby se uzdravili.
Spisovatelka Božena Němcová takto vzpomíná na tradici svěcení a pojídání kočiček: „Na Květnou neděli bylo svěcení kočiček; když jsme přišli z kostela, zavolala nás babička k sobě, ulomila z proutku každému po třech kočičkách, a ty jsme museli chtěj nechtěj sníst, aby nás po celý rok v krku nebolelo.“
Každý druh proutku měl svou účinnost:
Na Netolicku se do pšenice dávala střemcha, do žita líska, do hrachu doubek, hloch za okno, aby neuhodilo, jasan do sklepa, zbytek za trám na půdu k odvrácení ohně. Na Pelhřimovsku patřila dubová ratolest do stáje ke koním, jasanová pod práh a do sklepa, aby se tam nedržela havěť. Chvoj, jalovec a doubek se zastrkával za obrazy ve světnici.
zdroj: knižní archiv Antonín ViK a Obyčeje a slavnosti, autor: Eva Večerková,
FB: Stará Šumava a kousek českého lesa
vyobrazení: Květná neděle, autor: F.G. Waldmuller 1793-1865
