Když se přinesly domů nově posvěcené „kočičky“, ty staré, jež byly ve světnici zastrčeny za křížem, trámem, obrazem nebo za svatým obrázkem se spalovaly. Na jejich místo se dávaly větvičky nové, čerstvé. Ty opět zůstaly uchovány pod střešními krokvemi, odkud měly chránit celé stavení před veškerou pohromou. Když se v létě objevila na nebi mračna věštící bouři, vhodila selka tři „palmové“ snítky do žáru kamen. Před blesky a krupobitím měla síla svěcené vody v nich skrytá, stoupající teď plamenem a dýmem vzhůru k nebesům, bezpečně chránit všechen majetek.
Lidé zastrkávali haluzky i do stájí a hospodářských budov, okuřovali je v čase bouře nad hořící hromničkou, aby byl ochráněn dům a jeho obyvatelé před nepohodou a účinky čarodějných sil, dávali je k včelím úlům a házeli do studny, aby voda byla zdravá. Na Rokycansku bylo zvykem udělat z proutků klokoče křížek a pověsit ho do okna, aby chránil rodinu před neštěstím. V Kateřinkách u Opavy kladl hospodář svěcené kocanky na základní kámen stavěného domu. Na Strakonicku se dával posvěcený prut do sklepa, aby se v něm nezdržovala žádná jedovatina.
