Třezalka, lidově také krevníček nebo čarovník se právem označuje za krev svatého Jána. Tato svatojanská bylina byla od nepaměti považována za kouzelnou a léčivou bylinu, uplatňující se jak v magii, tak i při léčbě nejrůznějších chorob.
Legendy o třezalce:
Jedna verze legendy spojuje tradiční název třezalky zvané-Svatojánská bylina s Janem Křtitelem, kdy prý rostlinka vyrostla z krve jeho probodnutého jazyka, když přinesli jeho hlavu královně Hérodianě. Kouzelnou moc třezalky podpořila i jiná legenda, a to že drobné žluté kvítky nasbíral svatý Jan Evangelista na Golgotě v místě, kde zem pokropila krev z ran ukřižovaného Krista. A jelikož žluté okvětní plátky třezalky v sobě skutečně obsahují červenou tekutinu, legenda se uchytila. Třezalka totiž obsahuje v malých žlázkách komplex látek, z nichž nejzajímavější je zejména hypericin, tedy právě ona látka, která šťávu z třezalkových květů zabarvuje do červena.
Další legenda říká: Bůh vida, že lidstvo jest týráno mnohými nemocemi stvořil bylinu třezalku a vložil do jejich listů i kořene moc, aby všelijaké nemoci hojiti mohla. Lid se uzdravoval a přestal zlořečit. Ďáblovi to bylo divno, že lidé se stali najednou hodnými, pátral, co toho příčinou a shledal, že za to může rostlina třezalka. V zlosti své propíchal bylince listy a ukousl jí kořen. Od té doby má prý třezalka listy propíchané a ukousnutý kořen.
Pověry, kterým věřily naše prababičky:
Lidé si přinášeli třezalku na svatého Jána o půlnoci utrženou domů, vyvěsili si ji do oken, její červenou šťávou potřeli i práh domu. Věřili, že celý rok pak budou chránění před zlými silami a kdo si takovou rostlinu přivázal na krk, mohl i vidět zlé síly, jak utíkají pryč.
Jedna z pověr říká, že prý také mléko koz či krav, které spásou větší množství třezalky, se hypericinem zbarví do růžova, což bývalo ve středověku vyloženo tak, že krávy dojí krev, protože byly uhranuty. A hned byl důvod k tehdy oblíbeným honům na čarodějnice. Hypericin má však i jiné účinky než „barvicí“. Jde zejména o antidepresivní účinek, bylináři ji indikují například při pocitech strachu, úzkosti, neklidu, ale také při bolestech hlavy nebo premenstruačním syndromu
Místy sbírali třezalku s úročníkem a heřmánkem a nechavše ji dva dny pod stolem, domnívali se, že nabude zázračné síly léčivé.
Třezalka se v minulosti používala i při ledvinových a plicních chorobách, revmatismu, ischiasu, spáleninách, astmatu, gynekologických zánětech, hnisavých ranách, nechutenství a proti hlístům. Dnes je třezalková nať součástí čajových směsí s antisklerotickým a hypotenzivním účinkem a čajovin. Používá se také do Janova oleje nebo na barvení ovčí vlny na krásný červený odstín.
zdroj: archiv Antonín ViK, Wikipedia a Časopis českého lékárníctva, 1895/č.27
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
