Kopretina bílá Leucanthemum vulgare, lidově svatojánské kvítko či janské kvítí, nebo také husar, buličí oko, kuří oko nebo ruchtarec. Patří k nejznámějším kvítkům svatojánské noci, proto se mu místy říká svatojánské kolo. Kdysi sloužila k věštění a k letním rituálům. Možná proto ji dodnes zná každé dítě díky hře na „má mě rád, nemá mě rád“. Dívky si z kopretin pletly věnečky na svatého Jana a věřily, že jim ukážou budoucího ženicha. Bylinářky z ní připravovaly sirupy, esence a pastilky proti kašli a horečce. Kopretina tak nebyla jen prostou luční krásou – byla květem naděje, lásky a letního slunovratu a stále je ozdobou polí, travnatých strání, okrajů cest, železničních tratí a hájů.
V Řecku byla kopretina zasvěcena bohyni Artemis. Kopretina, také zvaná Margarita (tzn. Perla), bývá v symbolickém použití srovnávána s perlami, a tím se slzami. Ve středověku symbol utrpení Ježíše Krista a mučedníků. Báje říkají, že je to květina tajně zasnoubená s kapradím o svatojánské noci, při níž kvete zlatým květem.
Kopretina je také symbol skromnosti a jednoduchosti a připevněná na šatech přivolává lásku. Slouží i k věštění v lásce: Dívky otrhávaly lístky květu jeden po druhém, a přitom pronášely určité slovní formulky, které se opakovaly. Slovo, které připadlo na poslední lístek květu, byla věštba. Např.: Má mě rád, nemá mě rád, pro mě se souží, po jiné touží…Pokud vyjde dobrá předpověď, stačí vykopat kořen dotyčné kopretiny a dát ho pod polštář, pak je velká šance že milého získá. Sny o kopretinách na jaře nebo v létě přinášejí štěstí, na podzim či v zimě neštěstí.
Místy zase věřili, že svobodné děvče si má v den sv. Jana na louce utrhnout kopretinu a během vytrhávání jejích jednotlivých okvětních lístků si má opakovat slova chalupa, zahrada, statek, mlýn. Podle toho, na které slovo připadne poslední okvětní lístek, mohla se dívka těšit na majitele dané usedlosti, jako svého budoucího nápadníka a manžela.
Kopretina je prastarou léčivkou, kterou naši předci používali k léčení dusivého nebo astmatického kašle. Nechutná všem – například dobytek na pastvinách se jí vyhýbá, má totiž nepříjemnou vůni a ve větším množství může být i jedovatá. Naopak kozy ji ale milují.
Sběr a užití:
Kopretiny se sbírají (list a květ, resp. kvetoucí nať) začátkem jara (zhruba polovina května). Je to bylina, která se dobře osvědčuje v podobě oleje, mastí, náplastí a sirupu na ošetření ran. Rozmačkané listy aplikujte na otoky, aby se zmenšily a třeba kopretinový čaj zklidní bronchitidu, astma či sípavý kašel. Dále ulevuje při nervozitě, nočním pocení, žloutence, žaludečních vředech. Řeší i takové neduhy, jakými jsou ischias, dna, kolika a zažívací potíže.
Využití v kuchyni:
- Jedlé kořeny se mohou pojídat syrové nebo vařené.
- Marinovaná, ještě neotevřená květní poupata poskytují alternativu ke kaparům.
- Květy se mohou obalovat v těstíčku podobně jako třeba ananas.
- Má aromatickou, hořkou, pálivou chuť.
- Květy přidejte do salátu nebo dezertu.
zdroj: www.bylinkyprovsechny.cz
archiv Antonín ViK a Květiny v pohádkách, mýtech a legendách, autorka: Jaroslava Králová, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý, Klára Trnková – Magické byliny,
