Třinácté zastavení křížové cesty připomíná okamžik, kdy bylo tělo Ježíše Krista sňato z kříže a položeno do náruče jeho matky Panny Marie. Tento okamžik se stává symbolem ukončení Ježíšova utrpení a smrti.
Radostně vracel se Josef z Arimatie na Kalvarii a v duši ho hřála myšlenka, že se milovanému Mistrovi dostane přece slušného pohřbu. Cestou nakoupil jemného plátna napouštěného aloem, jak se ho užívalo při pohřbech židovských. Slunce se zatím sklánělo k západu a blížila se sobota; bylo třeba jednali rychle. V malé chvíli byly postaveny žebříky, které jim setník ochotně zapůjčil a Josef z Arimatie vystoupil na kříž. Kladivem narovnal železné hřeby a provlekl je velikými ranami v rukou a nohou. Přátelé Ježíšovi pomáhali. Spustili zvolna svaté tělo a položili je na plátno prostřené na zemi. První k němu přiklekla Maria, položila si jeho hlavu na klín, ale marně se dívala po jeho očích. Byly zavřeny. Ani jeho bledá ústa neměla pro ni slova útěchy. Dala se do pláče a vroucně líbala jeho zbodané ruce. Ostatní stáli kolem a dojatě pozorovali velikou bolest Bohorodičky.
