Z hospodářských obyčejů, pověr a pranostik
Chov dobytka je nyní většinou stájový, ale v dřívějších dobách se dobytek pásl kromě zimního období venku pod širým nebem. Pásl se ne společných pastvinách – občinách – obyčejně ve společném stádě pod dohledem obecního pastýře. Když pak byly občiny rozděleny a v pole proměněny, nastal chov dobytka ve stájích. Jen v krajinách pohorských, kde byly pastviny zachovány a tam, kde bylo hospodaření trojdílné, páslo se dále pod širým nebem, a to z počátku na stráních a na úhorech. Po žních na strniskách a po podzimní senoseči i na lukách. Tam kde pásl každý na svém, tak pásly dobytek obyčejně hospodářovy děti, jedno po druhém, jen tam, kde jich bylo málo, zjednával se pasák nebo pasačka (pastevec, kravař, skoták).
Propouštění dobytka z chléva ven bylo důležitým okamžikem, a proto byly konány mnohé obřady pro ochránění dobytka. V některých krajinách na Domažlicku kladli před práh chléva drny, aby krávy nikdo neuhranul, neboť prvý člověk, který by se jinak kravám podivoval, zadívá se na drny o obdivuje tyto, tudíž krávám neublíží. Na Ostravsku zase přibili mezi dveře kudy dobytek vychází desku, na kterou položili drn travou dolů, takže dobytek procházel pod ním.
V Podkrkonoší, když se dobytek z jara poprvé vyváděl na pastvu dávali domácí pod prahy chléva vidle s koštětem, aby nedostal “ourok“ (uřknutí). Jinde (Mladoboleslavsko) před vyháněním dobytka z chléva dávali pod prahy pouze pometlo (koště), přes ně musel dobytek jít, aby ho nikdo neočaroval. Kolem Brna položili na prahy podél povříslo a pokropili svěcenou vodou. Jinde dávala hospodyně pod práh skrojek chleba a vejce, oboje se potom dalo žebrákovi. Na Žďársku položily hospodyně pod prahy, které měl dobytek překročit vajíčka a na ně „drapák“ (staré koště). Nerošlápl-li je dobytek, bylo to pokládáno za dobré znamení, že bude ušetřen nemocem a jiných pohrom. Někde při prvním vyhánění dobytka kladli před prahy chléva vařená vejce, aby krávy nekulhaly. Obyčejně dávali vejce bílá, někde však také malovaná. V okolí Velkého Meziříčí posypávaly hospodyně zápraží mákem, na mák položily drn a podle drnu vejce, koště a zámek.
Na Slovensku (Mor. Liesková) přetahoval gazda (hospodář) přes práh řetěz a nechal ho zamčený po devět dní, klíč od zámku nosil však gazda při sobě. Tak zůstane dobytek zdravý i dobře se pase. Rovněž kolem St. Hrozenkova natáhly pod prahem řetěz a červený pás, jímž se ženy opásají.
Místy, když se dobytek ponejprv na pastvu vyháněl, strčil pasák do hnoje tolik bezových prutů, kolik kusů ze stáje se mělo vyhnat. Větvičky pak pokryl čerstvým hnojem, aby ochránil dobytek před očarováním. Jinde, nežli dobytek vypustili z chléva, vplétali mu do ocasu (nad vlásení) červenou pentličku. V Brušperku uvazovali pentličku krávě na konec ocasu, teleti a beranu na krk, místy užívali červeného sukénka. To se dělo proto, aby se zahleděly „zlé oči“ na tu nápadnou barvu a dobytku neuškodily. Někde tak dělali proto, aby dobytek nedostal červený moč, podle jiných proto, aby nestřečkoval (nebláznil, netřeštil). Jinde nakuřovali dobytek úročníkem.
Na mnohých místech Moravy a Čech, než se dobytek vyhnal na pastvu, dávali každému dobytčeti „škejbu“ (skývu) chleba, smočenou ve svěcené vodě nebo pokropenou a posypanou svěcenou solí. V západní Moravě potíraly hospodyně dobytek, než jej pustily na pastvu čerstvě pečeným chlebem mezi rohy. Jinde jej potírali třikráte po hřbetu, aby netrkal.
Hojně také kropili dobytek „kočičkou“, proutkem posvěceným na Květnou neděli namočenou ve svěcené vodě a tu samou větvičku potom nese pasák sebou na pastvu, aby se dobytku nic zlého nestalo.
Na Horácku měli zvyk zvaný „Zajímání“
Zajímání bylo zkrocení bujnosti poprvé vyháněného dobytka na pastvu: Na provodní jarmark, který se konal v úterý po Velikonocích chodili pastýři do Velkého Meziříčí pro koření, které starý pastýř nebo babka kořenářka prodávali v boudě (ve stánku). To, ale museli „ukrást“. Mezitím co prodávající s někým vedle boudy mluvil, pastýři si z vystavených hromádek vzali, co potřebovali, ale pak stranou vše zaplatili.
Když šel pastýř „zajímat“, zatroubil. Hospodář šel za svým dobytkem až na pastvisko, a tak dlouho u něho čekal, až přišel pastýř. Když přišel, všichni odešli. Pastýř smekl klobouk a šel okolo dobytka. Při obcházení se modlil, a tak zkrotil všechnu bujnost poprvé vyháněného dobytka, takže ten stál jako beránek. K „zajímání" si, ale domácí pastýř vždy pozval cizího. Po přihnání dobytka domů donesl pastýř „vopravy" a za to dostal buď misku máku nebo vrchovatý slaměnec (ošatka) mouky, trochu ječmene nebo vajec a másla.
„Vopravou“ pastýř dobytek kropil, šlo o odvar rozličného koření (toho, které ukradl na provodním jarmarku) a svěcené vody. Vařit se vše muselo na suchém „trnovém dříví“.
Odpoledne bývala svačina na poctu toho pastýře, který „zajímal". Přišlo několik hospodářů a ti byli pohoštěni kořalkou a koláčem, ale ti pili na obecní oučet. Všechny děti se na „zajímání" těšily, neboť bývala výborná svačina, kterou dostávaly od maminek.
Vyhánění dobytka na pastvu, Kolínsko:
Jakmile na jaře jen drobet oschla půda, byl povinen slouha dobytek na pastvu vyhnat, a to časně ráno — po čtvrté hodině — páni majstři, kteří obyčejně uměli trochu hrát na trumpetky. Vyšli nejprve na náves do některého místa, odkud je bylo nejlépe slyšet po celé vesnici a spustili na trumpetky jeden „prim“, druhý „sekund“ některou z našich národních písní, např. „Už mou milou do kostela vezou“, nebo „U panského dvora“ atd. A vždy píseň takovou, která má melodii, jež se na trumpetky dala pěkně harmonicky zahrát. To bývalo velmi elegické a lahodně se vyjímalo. Zvláště časně zrána, jak se říká po rose, kdy je vzduch azurově čistý a tichý. Odněkud ze vzdálenějšího místa se vše příjemně a dojemně poslouchávalo. Byla-li ves dlouhá, troubili majstři na více místech, popohánějíce vyhnaný dobytek po návsi k průhonu (k cestě), kterým se veškerý dobytek na obecní pastviště proháněl. Nejvíce bývalo ovcí, které pásl starší majstr; hovězí a koňský dobytek (jen hříbata) pásl slouha s druhým mladším majstrem a vepřový dobytek sviňáček, bylo-li větší stádo, tak dva sviňáčkové. Po jedenácté hodině dopolední hnal se dobytek domů, do vesnice, aby mohly děvečky krávy ze stáda na poledne podojit, také kozy a často i ovce (po jehňatech).
Před druhou hodinou odpolední zase majstři troubili na trumpetky, aby lidé ze dvorů vyháněli na náves dobytek na pastvu. K večeru se dobytek zase z pastvy do vesnice přihnal a do kterého dvora náležel tam byl umístěn.
Trojdílné (trojpolní) hospodaření:
Vzniklo ve středověké Evropě jako reakce na potřebu udržení užitné půdy a zvyšování výnosů zemědělství. Půda byla rozdělena do tří části: jedna třetina byla využívána na pěstování ozimých plodin, druhá třetina na jarní plodiny a třetina zůstávala ladem nebo byla využívána pro pastvu dobytka. Každý rok se plodiny střídaly mezi těmito třemi částmi polí, což umožňovalo půdě regenerovat a obnovovat živiny. Ozimé plodiny jako pšenice nebo ječmen byly pěstovány na jedné třetině polí v podzimním období, zatímco na druhé třetině byly pěstovány jarní plodiny jako ječmen, oves nebo luštěniny. Třetina polí, která zůstávala ladem, byla využívána pro pastvu dobytka, který přispíval k hnojení půdy.
zdroj: časopis Venkov
vyobrazení: ilustrace, Richard Lauda, obraz: Josef Strnad
