Měsíc květen je plný poezie, lásky, sladké touhy a všelijakých obyčejů a pověr, které ze starších dob se mezi naším lidem zachovaly. Největší pozornosti se dosud těší mezi naší venkovskou svobodnou chasou krásný zvyk — stavění máje. Tato zábava, či lépe řečeno, jarní slavnost dosud na mnohých místech nesetřela ze sebe onen čistý pel, ale přece již jen ztratila mnoho na svém půvabu.
Často vzpomínám, jak veselo bývalo za mých mladých let, když jsme si řekli: „V neděli budeme stavět máje.“ Co tu bylo schůzek a porad mezi svobodnými junáky a děvčaty. A co veselí a smíchu při těch poradách. V jednom klubku na návsi svobodní chasníci, čeledínové a selští synkové a v druhém svobodná děvčata, která v duchu se již těšila, jak před okny budou mít postaveny vysoké zdobené máje. Konečně srazila se obě klubka dohromady, nastalo škádlení a nové výbuchy smíchu a veselí. Stavění máje bylo odhlasováno. Junáci se postarají o muziku a bude se tančit. S tím rozcházela se chasa do stavení a děvušky ještě před spaním přepočítávaly stříbrňáky, které měly uschovány jako příspěvek na krásné jarní veselí. Scházelo ještě povolení pana starosty, který jistě rád dovolil, neboť vzpomněl si na svoje mládí, kdy on ještě byl statným junákem a stavěl máje budoucí své panímámě. Teď jen opatřit máje — mladé štíhlé jedle. Ale ty již byly vyhlédnuty. Pokácely je porůznu v lese, jak si který junák pro svoji děvušku vyhledal, a společně také král májí, štíhlá jedle, rovně rostlá a hodně vysoká. V noci se pro máje dojelo a uložily se na nějaký mlat. Večer před slavnostní nedělí bylo přikročeno ke stavění máji pod okna nebo po straně vrat u živností, kde byla svobodná děvčata. Doprostřed návsi postavilo se z májí kolo.
