Můra, mora, morák, morous. Polsky zmora, luž.-srb. mórawa, murawa, khodota. Srbsky mora, rusky kikomora atd.) jest báječná bytost v národním podání slovanském; znají ji Čechoslované, Lužičané, Poláci, Rusové, Jihoslované, ano i Albánci, Řekové a Germani.
V nejstarších písemných památkách znamená slovo můra čarodějnici. Podle domnění lidu je můra živá osoba, muž nebo žena, z níž v noci duše vychází a tělo leží jako mrtvé. Můrou bývá člověk od narození; vyznačuje se hlavně tím, že má husté, černé obočí, nad nosem srostlé, někdy také chodidlo zcela ploské. Ale též neopatrností šestinedělek nebo kmotrů může se dítě státi můrou. Můra plížíc se za noci do příbytků lidských, aby mořila spící lidi, béře na sebe rozmanité podoby. Jeví se jako stéblo slámy, bílý stín, pápěrka, kožený měch, kosť, bílá myš, kočka, psík, had, bílý kůň atd.
