Víra v duchy byla u našich předků velmi silná a bylo jich v lidovém prostředí a v pověrách popsáno spoustu. Další takovou nadpřirozenou postavou je Můra, z mého pohledu jde o postavu přímo strašidelnou až hororovou a kdybych na ni věřil, tak bych se v noci bál ulehnout na připravené lože a usnout? Tak to by bylo přímo nemožné, obavy z obludy noční, která by mě mohla umořit by byly příliš veliké.
V nejstarších písemných památkách označuje staroslověnské mora čarodějnici. Označení pro Můru, případně Morouse je ve slovanských jazycích podobné, staročesky zní móra, na Moravě mora.
Jako duchy obecně, tak i Můru vnímali naši prapředci jako jakýsi tenký netělesný obraz lidský, jakousi páru nebo stín, který má nezávislé vědomí, ale vůli svého tělesného majitele. Může se odloučit od těla, aby těkala z místa na místo a je zcela podobna tělu, z něhož vychází. Člověk, který je můrou, přináší si svůj smutný úděl při narození na svět anebo se Můrou či Morousem stává neopatrností svou nebo zaviněním jiných.
Dle dalších upřesnění našeho lidu je můra živá osoba, nejčastěji jde o ženu a stala se jí zejména sedmá dcera, nebyl-li v rodině již syn, z níž v noci vycházela duše a tělo leželo jako mrtvé. V některých podáních má takový člověk duše dvě, z nichž ze spánku vychází z těla pouze jedna. Člověk Můra, se vyznačuje hlavně tím, že má husté, černé obočí, nad nosem srostlé, chodidlo zcela ploské (rovné). Také může mít špičaté čelo (lid říká šišatou hlavu).
Dítě, které se narodilo se zuby je Můrou, kdyby se takovému dítěti dalo do úst nejdříve dřevo chodilo by mořit stromy, dá-li mu však matka pití, bude týrat lidi. Odstaví-li žena dítě a po čase ho opět kojí, stává se takové dítě Můrou nebo Morousem. Odejde-li matka z domu a vrátí se teprve druhý den po východu slunce, napojí dítě stane se z něj opět Můra.
Kdo má srostlé obočí je tedy Morousem, dle jiné pověry náměsíčníkem. Takového člověka prý všude doprovází Upír. Místy se věří, že náměsíčník vniká do stavení štěrbinou v okenici a dusí lidi. Jednou hlídal nějaký muž v noci churavé dítě a spatřil, že se něco hýbe v okenici, vzal břitvu a přeťal „náměsíčníka.“ Když leze náměsíčník na střechu a někdo v tu chvíli přestihne slámu, přestihne také náměsíčníka. Křikne-li se na takového nešťastníka křestním jménem, spadne ze střechy a zabije se. Přibije-li se „náměsíčníkovi“ na dveře podkova, nebude moci z příbytku vyjít.
Někdy se dítě stane Můrou vinou jiných:
Např. se dítě mohlo změnit v můru neopatrností šestinedělek, která opustila koutnici během posledního zvonění nebo nepozorností kmotry, která si musela dávat velký pozor, když nesla matce něco v nůši či košíku do kouta, aby jí někdo něco neukradl. Pokud se tak přesto stalo, bylo dítě můrou. I jiným způsobem může kmotra zavinit, že se dítě stane můrou. Nese-li totiž dítě ke křtu a pokropí se u vchodu kostela svěcenou vodou a vyjde-li za jakoukoliv příčinou hned potom ven z kostela, je toto dítě můrou. Když jde žena k úvodu, nemá vstupovat do kostela dříve, nežli ji kněz svěcenou vodou pokropí, vkročí-li tam přece, stane se dítě Můrou.
Můra ráda chodí na ty, kteří spávají na znak anebo se večer pomodlí a potom ještě něco sní. Takovému člověku nejprve přivodí libý spánek, kterému se málokdo ubrání. Poté, když tvrdě usne, sedne nebo lehne mu na prsa, přehrává mu děsivé sny a v nichž jej tlačí a moří tak, jako by mu mlýnský kámen ležel na prsou. Člověk v tomto stavu sotva dýchá, nemůže se ani hnout, snaží se křičet, ale ani hlásku nemůže ze sebe dostat. Když člověk přečká nejhorší začne se probouzet tak, že nejprve pohne palcem u pravé nohy a tímto pohybem přichází pomalu k vědomí.
Objevují se v různých podobách:
Tyto noční příšery obcházejí obyčejně v určitou dobu, nejznámější je „hodina duchů“ – o půlnoci. Objevují se v různých podobách: nejčastěji přichází Můra jako obluda ženská, která se vkrádá v podobě stébla klíčovou dírkou nebo nějakou skulinou do zavřených bytů. Když pak ulehne na spícího člověka, obyčejně od nohou, bere na sebe pravou podobu svou. Probudí-li se člověk a spatří stéblo, má je přestřihnout nebo přeseknout, ráno pak bude Morous nalezen mrtev.
Nejlepší obranou proti Můrám je:
Svěcená voda, kterou se máme před spaním pokropit. Někdo si vkládá pod polštář růženec. Také chléb chrání před Můrou, stačí položit na stolek nebo stoličku u postele bochník chleba a budeme mít klidné spaní. Nebo kdo nechce, aby ho můra obtěžovala, ať si prý oblékne košili na ruby. U Němců je ochranným prostředkem proti Můře květina oman (devětsil), který chrání také od kouzel a zlých duchů.
Další ochranné prostředky proti Můře najdete v následujícím článku.
Můra, (mora, morák, morous, polsky zmora, luž.-srb. mórawa, murawa, khodota, srb. mora, rus. kikomora atd.) jest báječná bytost v národním podání slovanském; znají ji Čechoslované, Lužičané, Poláci, Rusové, Jihoslované, ano i Albánci, Řekové a Germani.
zdroje: archiv Antonín ViK
vyobrazení: www.pixabay.com, - apocalypse
