Slaví se 31. října, den před křesťanským svátkem Všech svatých. Tento svátek se blíží našim tradicím, a tak by byla škoda se o něm nezmínit. Čarodějnictví, černé kočky, ohně, vzpomínka na zesnulé je nám velmi blízká a naše „Dušičky“ také mají základ v keltském svátku Samhain. Zatímco Halloween je určitým výrazem spojení se záhrobím a je daleko blíže zmíněnému pohanskému keltskému Samhainu, Dušičky jsou skutečnou vzpomínkou a nevyjadřují strach ze záhrobí, ale spíše jde o jakési smíření.
Nejznámější halloweenská tradice je ta, když se děti se v tento den oblečou do strašidelných kostýmů a po setmění chodí od domu k domu s tradičním pořekadlem Trick or Treat „Dejte mi koledu nebo vám něco provedu“. Pokud tedy koledník nic nedostane nebo mu soused ani neotevře dveře, provede mu koledník nějakou neplechu. V Americe je např. typické pomalovávání automobilů, dveří, zubní pasta na dveřích…
Tradičními znaky Halloweenu jsou vyřezané dýně se svíčkou uvnitř, které se dávají do oken nebo před vchod, aby chránily domácnost před zlomyslnostmi duchů. A odkud se vlastně vzal název „Jack-o’-lantern“? Vychází se z irské legendy o opilci jménem Jack, který přelstil samotného ďábla. Po smrti však ochmelka nebyl vítán ani v nebi, ani v pekle, stal se tedy bludnou duší. Ďábel mu prý hodil žhavý uhlík a Jack si ho schoval do vyřezaného tuřínu. Od té doby bloudí světem se svou lucernou, již tradice časem proměnila do podoby kulaťoučké oranžové dýně. Dalšími znaky jsou čarodějky, duchové, černé kočky, košťata, oheň, příšery, kostlivci, sovy, výři, horové příběhy a halloweenský průvod v kterých se soutěží o nejlepší, nejstrašdelnější a nejoriginálnější masku. Dominantními barvami je oranžová a černá. Název vznikl zkrácením anglického „All Hallows' Eve“, tedy „Předvečer Všech svatých“.
Halloween v Americe (1930)
Halloween, t. j. večer Všech svatých či naše Dušičky nejsou však svátkem hrobů, v mlze mrkajících svíčiček, slz a pohřebně vonících věnců. Hallows jest spíše tak něco jako masopust s tou zvláštností, že psina, která se tropí, musí být na účet smrti, podsvětných bytostí a vůbec všelikých strašidelných zjevů. Proto se potkáváte s maskami, které místo hlavy mají sice lebku, ale jinak si musejí vésti co nejlegračněji, mají-li se udržet v rámci večera: např. pod prostěradlem, do něhož jsou zahaleny, jim musí být vidět otřepané nohavice nebo visící šle. — Také čarodějnice jsou při této příležitosti v oblibě, budí-li smích místo hrůzy. Netopýři, kočky, sůvy — jsou vhodné emblemy, ale musí se to všechno tvářit k smíchu pitvorně aby i ten nejmenší, tří- čtyřletý mrňous měl z toho legraci. Že vydlabané dýně s prořezanýma očima, ústy a nosem a svíčkou uvnitř svojí baňatostí a naivností nápadu nestraší, nýbrž obveselují, jest i naše domácí zkušenost.
Zkrátka a dobře: Tyto americké dušičky vypadají jako revoluce smíchu proti neveselému absolutismu smrti. Jest to tanec na hrobech? Možná, ale žádný zoufalý ani rouhavý tanec; nýbrž taková nevinně veselá satira smrti. (vypráví Judr. Emil Sobota, 1892 - 1945)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín ViK, Wikipedia
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
