Ve stejný čas jako se u nás slavil svátek všech mučedníků slavili Keltové a Frankové v 1. století obdobně velký svátek, jímž se připomínaly duše zesnulých. Slavil se v předvečer dnešních Všech svatých, tedy v poslední říjnový večer a v noci z 31. října na 1. listopad.
U Keltů šlo o jeden ze čtyř významných svátků roku. Nazýval se Samhain či Samain a po této noci podle Keltů začínalo „období temnoty a zimy“, byl to zároveň keltský Nový rok a přicházela ona „temná polovina roku.“ Ve starém keltském kalendáři se slovem samhain označoval také měsíc listopad, přesněji první tři týdny tohoto měsíce. Protějškem pak byl svátek Beltain, ohlašující příchod „světlé části roku,“ která začínala 1. května.
Tato noc byla pro Kelty opravdu mystická, podle jejich víry měly být vysvobozeny všechny lidské duše, které až doposud pobývaly ve zvířecích tělech. S výjimkou černých koček, v nichž jsou prý zaklety čarodějnice a nedobří skřítci, a také sýčků, v nichž jsou zlí duchové, požírající duše umírajících. Svátek měl svou ochránkyni a patronku moudrou stařenu a keltskou bohyni Cailleach.
Keltové věřili, že v den mrtvých je na dvanáct hodin zrušena hranice mezi světem živých a říší zemřelých. Věřilo se, že duše zesnulých se v tento čas vracejí na zemský povrch, aby si našly tělesnou schránku pro své přebývání v nadcházejícím roce a živí naopak mohli navštívit podsvětí. Mohlo tak dojít k setkávání živých a mrtvých. Keltové se převlékali do zvířecích kůží, starých hadrů a malovali si obličeje, aby byli ochráněni před zlými duchy, kteří také vystupovali z temnoty. V domech nechávali vyhasnout oheň, protože studený a neútulný příbytek měl hledající duše odradit od vstupu. Když, ale někdo z jednoho světa uvízl ve druhém světě, musel čekat celý rok, než se mohl vrátit zpátky domů.
K svátku se musel uklidit dům, vynést špinavá voda, zahasit starý oheň a večer rozdělat nový a sním tak Keltové symbolicky odvrhli vše staré a zlé. Nový „čistý“ oheň byl symbol Samhainu a symbolizoval také ochranu před temnotou a zlými duchy.
Na počest přivítání předků se pořádaly velké hostiny, část pokrmů se uchovávala právě pro zesnulé. Keltové se ale i trochu báli, aby se duchové u nich v domovech neusídlili nastálo, proto měli několik opatřeních, které je měla chránit. Například rozvěšovali snítka cesmíny nebo vykuřovali dům sporýšem. Někdy také vyprovázeli své předky zpět k hřbitovům, na cestu jim svítili svítilnami z vydlabaných řep, ale domů se pak vraceli potmě a potichu, aby je nemohli duchové sledovat.
Samhain také spadá na konec sklizně, tedy na uzavření zemědělského cyklu. Dokončovala se sklizeň, posbíraly se všechny plody. Protože začínala temná polovina roku, jedlo se během svátku hodně masa. Porážela se přebytečná zvířata a maso z nich se ukládalo na zimu. Nicméně smrt zvířete taky znamenala oběť duchům, takže měla tato činnost i duchovní stránku.
K Samhainu se váže ještě další zvyk, který se udržel v některých zemích s keltskou tradicí po staletí. Tento zvyk je také spjatý s ohněm a Druidy, jednalo se o spalovaní figurín ze starých hadrů vycpané slámou. Ty symbolizovaly všechno špatné, co se během uplynulého roku stalo, všechny smutky a bolesti. Právě spálením figurín se lidé zbavovali všech těchto špatností a takto očištěni vstupovali do nového roku. Mezi další rituály, kterým se Keltové věnovali při Samhainu, byly různé věštby a vyprávění příběhů. Jedna z věšteb zahrnovala oheň, do něj každý člen rodiny hodil svůj označený kamínek a ráno se podle jeho polohy v ohništi určoval osud člena.
Jako symbol vzájemně se prolínajících světů se nosily rituální masky připomínající zesnulé předky, bohy nebo skřítky. Tyto průvody můžeme vidět v současnosti například v průvodech ve Skotsku nebo Bretagni či při Halloweenu.
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Český rok na vsi a ve městě - Pavel Toufar
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
