Ve vzduchu začnou poletovat a kmitat se hedvábná vlákna ukrývající v sobě malé pavoučky. Zachyceny na větvích stromů se tichounce třepetají, houpají se na strnisku nataženy jako dlouhé nitě od stébla k stéblu, chvějí se na usychajícím bodláku se stříbrným odleskem v mírném světle slunečních paprsků, ba i na klobouku i na vlasech v letu uváznou, vyjdeme-li do polí a luk. Stříbrné tkanivo nás lapne do sítě, ani se nenadějeme. I to sluníčko chvilkami dobrácky se usměje a teplejší paprsky rozhodí, — vždyť je babí léto.
O původu pojmenování:
Původ pojmenování babí léto bohužel etymologické slovníky přesně nevysvětlují. Jedním z možných výkladů je ten, že dlouhé pavučiny, které v krajině září, připomínají jemné stříbrné babské vlasy. Karel Jaromír Erben vysvětluje pojmenování chladnějším počasím – tepla je v tuto dobu již namále, tak jako ho má stará bába; babí léto znamená vlastně zestárlé léto. Josef Jungmann zaznamenal výklad z oblasti tzv. lidové astronomie. Označení je odvozováno z názvu souhvězdí Plejády nazývaného Kuřátka, ale lidově mnohdy i Baby: „že toho času tyto hvězdy panují, proto i babí léto.“
F. Š. Kott v roce 1878 dodává, že babí léto se lidově též nazývalo předivem trpaslíků či přízí Panny Marie, poslední přirovnání patrně souviselo s četnými mariánskými svátky na přelomu léta a podzimu (8., 12. a 15.9. a 7.10.). Později babím létem především popisoval teplé sluneční počasí po Václavu. V přeneseném smyslu se pak jako babí léto označuje i začátek stáří - zřejmě v souvislosti s podobností barvy pavučin a šedivějících vlasů.
Mytologové v dřívějších stoletích na babí léto vzpomínali ve spojení s pohanskou naukou a v podání vlivem křesťanství je zase uvádělo buď ve spojení s Ježíšem nebo Matkou Boží, o níž se vypravovalo, že stříbrolesklé nitě tkala sama na oděv pro své anděly. Nejvíce, ale převládal názor, že ty lesklé nitě babího léta jsou přízí Panny Marie. Vždyť již naši předci říkali:
Matička Boží, vlákenko složí.
Šťasten ten, koho toto lesklé tkanivo zachytí.
Koho babí léto v letu se dotýká, bude šťastným.
Lid také bájí, že Panna Maria vznášejíc se do nebes, pozbyla svého pláště, který v povětří na vlákna se rozdělil, na zem, co babí léto padá. Bílá vlákna „babího léta“ jsou vlastně přediva malinkých pavoučků, jinak zvaná „příze Panny Marie“.
Ve fantazii lidového podání o babím létě je obsažen i názor o letním božstvu, které se přes zimu ukrývá a ona létající vlákna jsou z jeho pohřebního pláště. Prý to vzniklo z pohanské domněnky, že vlákna jsou přízí podzimní bohyně baby, která vlády na podzim se ujímá. Odtud prý také místy panuje pojem babí kout, to znamená studený a "zimavý."
Ottův slovník naučný o Babím létě říká:
Babí léto, též Svatováclavské nebo Marianské léto (Filamenta Divae Virginis), jemné pavučiny za jasného počasí v září jednotlivě nebo v chumáčích ve vzduchu poletující. Ač ve starověku a středověku dostalo se zjevu tomu výkladů nejpodivnějších, viděla v tom mysl nepředpojatá vždy jen pavučiny pavouků, o nichž anglický lékař Hulse a Martin Lister kolem roku 1676 poprvé se zmiňuji.
A. Menge pozoroval za teplého dne v říjnu, jak zábradlí mostu pokryto bylo tisíci drobných pavouků, kteří všichni měli zadek namířený do výše pod úhlem 45° vypouštějíce pavučiny proti větru. Lehounká nitka unášená zahřátým vzduchem táhne se stále z pavouka dále, až pavouk tah ucítí a sám opustiv své stanovisko vzduchem pluje chovaje se při tom zcela passivně. B. l., jež tvoří hlavně mladí pavouci rodův Erigone a Pachygnatha, pak pavouci čeledi slíďáků (Lycosidae) a běžníků (Thomisidae), spatřujeme teprve, když jemné pavučiny spojivše se v tlustší vlákna k zemi klesají. V těch již nenalézáme původců pavučin, ani již dříve spustili se po dlouhé niti k zemi.
John Blackwall označil za příčinu babího léta to, že snaha po výživě nutí mladou generaci pavoučků, aby na podzim změnila bydliště. Mladá zvířata, žijící pospolitě, postřehnou pojednou nejistotu, zda se uživí, i robí si tedy, by rychleji dostala se z místa, létací stroj, jemuž svěřují se nazdařbůh. (1890, str. 11)
Charles Darwin si 31. října 1832, během plavby na lodi Beagle, zapsal: „Krásný den, ale vítr stále vane proti nám. Večer byla všechna lana potažena a lemována pavoučími vlákny. Chytil jsem několik pavoučích vzduchoplavců, kteří museli urazit nejméně 60 mil. Jak nevysvětlitelná je příčina, která přiměje tento malý hmyz, objevující se nyní na obou polokoulích, podnikat své vzdušné výlety.“
Podobnou hádanku řeší i Jan Evangelista Purkyně v časopise Živa, kde roku 1860 píše „o pavoucích tak zvané babí léto předoucích“. Označení „babileták“ používá pro „různé větroplavce podzimní“ a poukazuje na to, že létá řada druhů pavouků. Ale zakončuje: „Účelu této větroplavby dosud neznáme. Nejspíše je to stěhování pavouků z vlhka do sucha, čili z letních bytů do zimních.“
O babím létě ve světě:
Poláci mají „leto Marciňskie“ (léto Martinské), což ovšem českému poletí neodpovídá. U nás sv. Martin přijíždí na bílém koni, se sněhem. O podzimních vláknech bájí se mezi polským lidem, že Panna Maria stoupajíc do nebe ztratila útržky pohřebního pláště, které za ní ihned v nitky se rozpadával. Krakovská umělá pověst říká, že dva bohové Lei a Polel se po polích a lukách honí. Smysl je v tom, že babí léto je jakýmsi zápasem léta se zimou.
Podivuhodné je, že babí léto je všude na severní polokouli a vždy v jiný čas. Rusové vítají babí léto nejdříve. Když se srpen blíží ke konci, obepínají vše hedvábné nitě drobných pavoučků. Trvání to nemá dlouhého, již po čtrnácti dnech, když divoké husy opouštějí step, aby si vyhledaly mírnější podnebí, okolo 15. září v den „husího odletu“ chvějí se vlákna ve vzduchu naposled. Dle mínění lidu jsou to jen jemná, drobounká pírka, prach odlétajících ptáků. Rusové babí léto znají právě tak znají jako Poláci, Češi a Srbové.
Německý název AItweibersommer je překladem téhož významu, ačkoli mají Němci slov pro babí léto více. Jako v jiných zemích, tak i v německých, je původ o babím létě náboženský, že nějaká bytost prostírá po zemi vlákna. Babí léto platilo za předivo bohyně osudu, tedy sudiček. Pak není divu, že se spojovalo podzimní tajemné předivo právě se sudičkami.
Zdroj: archiv Antonín ViK, časopis Český lid, 1903, Medardova kápě - RNDr. Jan Munzar, CSc.
Ústav pro jazyk český: babí léto, vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
