V týdnu po Velikonocích následovaly hned tři pražské slavnosti, v pondělí emauzská pouť, v úterý Slamník neboli Štrozok a ve středu Fidlovačka. Z nich byla Emauzská, která se konala na rozlehlém Karlově náměstí (bývalý dobytčí trh) nejlidovější, protože byla hojně navštěvována nejen Pražany, ale i venkovany z nedalekých vesnic.
Zde opět nacházíme milostnou tématiku, neboť již ve středověku, ještě před výstavbou Emauzského kláštera, bývalo zvykem, že „Na moráni“ - neboli pohřebišti - si mladí slibovali lásku. Tento zvyk přetrval a v pozdějších časech dávalo obyčejně děvče chlapci malované vejce a hoch dal děvčeti na oplátku srdce z perníku. Pouť jako taková je doložena až z konce sedmnáctého nebo začátku osmnáctého století, je možné, že probíhala již dříve, konání pouti na Velikonoční pondělí je vlastně výročím vysvěcení Emauzského kláštera tohoto dne roku 1372.
Emauzská pouť si zachovala svůj náboženský charakter možná o něco více než ostatní slavnosti tohoto druhu, jednak kvůli svému datu konání v rámci velikonočních oslav, dále také díky návštěvníkům z venkova, kteří mohli mít k náboženství silnější vztah než měšťané, a nakonec samozřejmě mnohé lákala návštěva kostela kvůli mši se zpěvem, krásné výzdobě a návštěvě Božího hrobu. V pozdějších letech se ale také objevují zmínky o tom, že náboženský duch z poutě vymizel a že z ní zbyla jen zábavná slavnost, která se navíc hemží kapsáři. Tento článek ovšem pochází z Práva lidu, periodika levicově zaměřeného a protináboženský ráz je nutno brát s rezervou: Ostatně s Emauzskou poutí je to jako se všemi ostatními. Svého někdejšího náboženského významu už dávno pozbyly, po té stránce neznamená pro nás tato pout již ničeho. Stává se pak jakýmsi lidovým veselím, avšak to je vtěsnáno v prostor tak úzký a rámec tak málo vkusný, že jemnější lidé se odnaučili na takové pouti chodit. Za to zůstaly takové pouti lovištěm kapsářů. Ačkoli letos je v Praze zlodějů méně než jindy a návštěva pouti byla slabší než loni, bylo přece na udání žen zatčeno několik kapsářů, kteří se pokusili bez úspěchu zalovit si v cizích kapsách.
Podobně jako na Matějské se zde pořádala vybírání příspěvků na různé dobročinné sbírky, dominovaly opět národní obranné jednoty. Objevovaly se i pokusy o přesun pouti, ale ty byly zamítnuty, Emauzská pouť se tedy konala dál na Karlově náměstí, ale její sláva časem vybledala, a roku 1941 je zmiňována již jen jako každoroční trh.
Vzpomínky na emauzskou pouť – jak jsem dostal šesták
„Jak jsme jako kluci od tatínka nebožtíka a dobré maminky po šestáku vždycky na emauzskou pouť dostali, jak jsme byli šťastni a pospíchali s těmi dvěma šestáky v kapse na Karlák mezi boudy, přemýšlejíce, jak nejvhodněji je udat. . . Než se utratily tenkráte dva šestáky. . . Taková summa. . . Takový kluk, když je měl v kapse, měl sebevědomí, jako kdyby mu patřilo švarcenberské panství. A za hodinu se dva šestáky šťastně utratily — a odpoledne se doma žebronilo tak dlouho, až tatínek a maminka — dala šesták nový.“ (České slovo, 2.4. 1907)
„Znám emauzské pouti — vyrostl jsem na Karlově náměstí a nezapomenu, jak sháněli jsme v dětství čtyráky na emauzskou pouť. Obešli jsme všecky příbuzné nečítajíc ani rodiče, babičku a dědečka. Tak sehnali jsme obrovský kapitál nějakých 10 — 20 krejcarů a šli jsme hned ráno na obhlídku. Nejdřív jsme vše znalecky prohlédli a pak teprve kupovali . . . Odpoledne byly lukulské hody a hry . . . Následovaly obyčejně zkažené žaludky a mnohdy výprask. Tempi passati . . . Jdete-li druhý den, v úterý ráno, po Karlově náměstí, vidíte celý obraz lidské pomíjejícnosti. Z krámků zbývají jen kostry a ty valem hroutí se vám před očima . . . Do jedenácti je vše pryč — už v Bubnech na »Slamníku«, a jen spousty papírů, jež odklízejí sadoví metaři, připomínají vám slávu včerejší pouti.“ (Máj, 17.4. 1903)
„I ty poutě naše dělají pokrok, viděli jsme včera na emauzské pouti prodávati věci, které jindy o trh pouťový nezavadily, poněvadž konservativní návštěvníci pouti by je ani za věci „pouťské“ nepovažovali. . . Ale dnes již žádají lidé víc, mnohem více než jindy a od perníkového vojáka za dva haléře můžete koupiti na poutích i věci, do zlatek jdoucí a leckterou pěknou „galanterii“ viděl jsem v rukou šťastných slečinek, koupenou pozorným a milujícím nápadníkem.“ (České slovo, 2.4. 1907) zdroj: Anna Hantáková – Bakalářská práce (Univerzita Karlova)
