Den kominíků
Potkat kominíka prý přináší štěstí. Ale zatímco se automaticky chytáme za knoflík, málokdy si uvědomíme, jak fascinující a těžké řemeslo se za touto postavou skrývá. Od sazí a vysokých střech až po výhledy, které se naskytnou jen málokomu – vydejte se s námi do světa těch, kteří už po staletí stráží bezpečí našich domovů přímo z hřebenů našich střech.
Kominická profese nepatří mezi nejstarší česká řemesla, ale zůstává v naší paměti nejen pro svou užitečnost, ale i pro zvláštní kouzlo, které je obestírá. Kdysi bývali kominíci nezbytnou součástí každého města a později i vesnice, domácnosti navštěvovali i desetkrát ročně. Bez jejich práce by ohně vyhasínaly, domy by černaly sazemi a hrozily by požáry. Jejich práce nebyla snadná. Stoupat po střechách, čistit úzké komíny, dýchat prach a saze, to všechno vyžadovalo odvahu i vytrvalost. Možná i proto se kominíci těšili zvláštní úctě, zasedali v radách měst i pivovarů. Tradice jim přisoudila i roli nositelů štěstí - dodnes se říká, že kominík nosí štěstí, když ho potkáme, chytáme se za knoflík, jako bychom se dotýkali kousku staré víry, že poctivá práce a odvaha mají magickou moc. A kdo to štěstí nemá a nepotká živého kominíka, pořizuje si alespoň malého keramického kominíčka, symbol, který neztrácí své kouzlo.
Vše o kominících a jejich historii najdete v naší digitální historii na tomto odkazu.
