Vyprávění o kominících, o štěstí a pohádka o kouzelném knoflíku:
Dříve po vymetání komínů před koncem roku kominík rozdával kalendáře s větou: Hodně štěstí v novém roce přeje Váš kominík! Na každém kominickém kalendáři bývala umístěna básnička a věnování od konkrétního kominického mistra či jeho pomocníka s uvedením roku. Kalendáře bývaly tak krásně vyvedené, že si je hospodyně pro štěstí nechávaly zarámovat. Věšely je v kuchyni, protože tato místnost platila za centrum rodinného života. Kominické štěstíčko tak měli na očích všichni členové rodiny a bylo dobře střeženo. Kominické kalendáře vydávaly každoročně řemeslné cechy a bývaly velice oblíbené.
V českém lidovém povědomí přetrvává pověst, že kominíci přinášejí štěstí. Když je někdo uvidí, musí se držet za knoflík, nebo si na kominíka aspoň sáhnout a jakmile přišel kominík do vsi, bylo to štěstí pro celou obec. Dříve kominík navštěvoval domácnosti i desetkrát ročně, byla to velmi důležitá prevence proti požárům. Dobře vymetený komín a táhnoucí kamna přinášely teplo a klid do domácnosti. Kominík tak byl symbolem domácí pohody a představoval ochranu proti nebezpečí.
Některým lidem svým pracovním oděvem připomínal čerta, díky tomu věřili, že kominík má moc ovládat a zahánět zlé duchy a nemoci. Také se věřilo, že i kouř v kamnech z domu vyhání zlé duchy a saze mají schopnost zneškodnit kouzla zlých čarodějnic.
Za pověru o sahání na kominíka může Marie Terezie:
Trochu naruby je to i s oním "saháním" na kominíka. Pointa tohohle zvyku se prý původně vztahovala k pravdomluvnosti kominíků. Mezi těmi se traduje, že když Marie Terezie jednou na zámeckém dvoře potkala dvorního kominíka, zeptala se ho, zda řádně prosmýčil všechny zámecké komíny. (Tehdy to bývaly komíny průlezné.) Jeho kladnou odpověď si nekompromisně na místě ověřila tím, že rukou přejela jeho vestu, a když dlaň zůstala černá, odpověděla "mouřenínovi": "Máš štěstí!"
Na prahu nového roku lidé umisťují postavičky kominíčka na vchodové dveře, aby měli po celý rok štěstí. Někteří lidé mají postavičku kominíčka pro štěstí v bytě celý rok. V některých částech Velké Británie je pro nevěstu štěstí vidět kominíka na svůj svatební den. Mnoho kominíků této pověry využívá a vymetá komíny ve známých rodinách, kde je svatba, zrovna v tento den, aby nevěstě přinesli štěstí.
O kominíkovi a kouzelném knoflíku
Začalo to tak. Chlapec jménem Jeník byl sirotek a neměl žádné peníze, ale kdesi se dozvěděl, že pokud si chce splnit přání, ať si sežene oblečení s knoflíky a dotkne se kominíka. Sehnat toho kominíka nebyl problém, ale knoflíky na oblečení žádné neměl. Tehdy byl knoflík drahý a když mu někdo dal šaty, knoflíky byl vždy pryč. Jednou si chtěl na něj dokonce i vydělat, ale vždy dostal jídlo.
Následující den uviděl děvčátko. To nebylo nic zvláštního, ale té u domovních dveří spadl knoflík na zem. Jakmile vešla do domu, ihned Jeník přiběhl a sebral ho. Večer si ho přišil, ovšem velmi špatně, že tam držel s pomocí Boží. Trochu měl výčitky svědomí, jak ta dívenka musí teď být smutná, že ho ztratila, ale Jeník si zase říkal, že vždyť ona byla tak nepozorná a ztratila si ho sama.
Další den - ihned jakmile uviděl kominíka - přiběhl k němu, dotkl se kominíka a pevně sevřel do ruky knoflík. V tom se to stalo. Když vyslovoval přání, knoflík se odtrhl díky špatnému zašití. Začal plakat. Muž, který mu měl přinést štěstí, se ho zeptal, proč pláče. Odpověděl mu: "Chtěl jsem zámek a pomeranč. Proto jsem včera sebral knoflík." A dal se zvonu do pláče. Kominík si ho vzal do náruče a šli domů. U něho doma zjistil, že ta dívka - Lída, které vzal knoflík, je jeho dcera. Kominík mu nabídl bydlení u něj a také vyučení kominářem.
Za pár let se dokonce oženil s Lídou. A byl moc rád, že je kominíkem, jelikož tak může rozdávat štěstí... autor: Jiří Wolker (1900 - 1924)
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
zdroj: archiv Antonín Vik,
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
