Krátký čas před Smrtelnou nedělí a o Smrtelné neděli v Kokořově u Nepomuka chodila chudá, malá, asi 8 - 15letá děvčata od stavení ke stavení a ode vsi ke vsi s loutkou v náručí. Hlava loutky byla z hadrů obalených bílým plátnem a očepena jest dětskou čepičkou. Ke hlavě přiléhal pár ručiček, dřevěných to tyčinek, zastrčených do plátěných rukávků. Tělíčko loutky bylo pak zahaleno peřinkou nebo oblečeno v dětské šatečky. Loutka představovala „smrt“ a děvčátko tudíž „chodilo se smrtí“.
Někdy chodívaly dvě děvčátka pohromadě a rozdělily se o úkoly: Jedna nesla smrt, druhá filec na dary. Postavivše se v domě za dveře světnice zpívaly:
„Smrt plave po vodě, nový leto k nám jede s červenejma vejci, s žlutejma mazanci.
Jakej je to mazanec bez koření, bez vajec.
Fiala, růže kvésti nemůže, až jí Pámbů z nebe pomůže.
Svatej Petr hřímá, nese flaši vína, abysme se napili, Pána Boha chválili.
Až to víno vypijem, tak tu flaši rozbijem.
Velikonočko, Velikonočko, kdes tak dlouho byla?
U studánky, u studánky bílý nohy myla, studánka je v řece, dejte vejce přece!
Nedáte-li bílý, dejte červený, slepička vám snese jiný.
Slepička běhá po dvoře, vajíčko se kotálí v komoře.
Skoč panenko do vody, podej pánom jahody!
Proč bych já tam skákala, sukničky si máčela? Kde bych si je sušila?
Na vrbovém proutku, za kamny v koutku.
Až se proutek votočí, soudek piva natočí, abychom se napili, Pána Boha chválili.“
Hospodyně pak podarovala děvčátka buď vajíčkem nebo nějakým moučným pečivem, které měla právě po ruce. (polovina XIX. století)
zdroj: kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, l. p. 1950, autor: Čeněk Zíbrt (1864 – 1932)
vyobrazení: ilustrace - Chození se smrtí v Jihočesku v polovině XIX. století
autor: Jan Kostěnec (1834-1905)
