V Jíkvi u Nymburka na Smrtelnou neděli chodily chudé děti po vsi. Každé neslo „borovičku“. Byla to malá větvička z borovice a byly na ní navěšeny barevné odstřižky a stužky. Kromě toho se na ní houpaly „vejdumky“, skořápky ze slepičích vajec. (viz obrázek, l. p. 1870) Na vršku borovičky mohla být připevněna i panenka bíle oblečená a ušitá z hadříků. Děti se postavily v síní a zpívaly: „Smrť, smrť ze vsi, nedaleko do vsi. Dejte selka pár vajec…
Na Hořicku, na Smrtelnou neděli děti „zanášejí smrt“ k řece. Ustrojily slaměný vích a nesly jej s velikým křikem k vodě a tam jej utopily. V některých vesnicích okresu děti smrt „pálívaly“. Slaměný vích, ustrojený v bílé sukni a bílém čepci, napíchnutý na vysokém bidle za křiku a hluku nesly do polí, kde „smrt“ zapálily. Nato všichni pádí v divém útěku do vesnice, aby nikdo nezůstal pozadu. Tradovalo se: kdo byl poslední, ten nejdříve z nich zemře. Popěvky: Smrt jde z města, nové léto do města… Smrtelná neděle, kams dala klíče …
Pak chodila děvčata s lítem koledovat (lítovat). V ruce držela opentlený vršek jedle, okrášlený čtyřmi obrázky. Kolednice obcházely ponejvíce své kmotry a když vstoupily do světnice odříkávaly známé verše a přidávaly:
Na tu Květnou neděli Marie přečistá uslyšela novinu,
že jest Pána Krista, synáčka nevinného, vedou před Piláta, celého ztrýzněného.
Pláče matka svatá, nemůže mu pomoci ani vysvoboditi, matka požehnaná.
Kriste, pro tvých sedm slov umučení tvého přivedeš nás do ráje, do království svého.
Po odříkání všech koled dostávají kolednice perník, srdce, marcipán, vajíčka, pečivo… Při odchodu děkovaly: Zaplať Pán Bůh za ten dar, který jste nám dali, abyste se po smrti do nebe dostali.
zdroj: kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, l. p. 1950, autor: Čeněk Zíbrt (1864 – 1932)
vyobrazení: ilustrace Petr Maixner (1831, Hořice v Podkrkonoší - 1884, Praha)
