Pojmenování sabat není odvozené od hebrejského schabat neboli "odpočívat", ale bylo odvozeno od dávných dionýských mysterií provozovaných v Thrácii, kde se jim říkalo sabazia od "sabasein" neboli "tropit" či "dělat hluk". Ve své zcela původní podobě byl sabat pohanským shromážděním na počest "rohatého boha", shodného či velice podobného Sabaziovi nebo Mitrhovi. Nešlo o uzavřené shromáždění čarodějů a čarodějnic, ale o setkání, na které měl přístup každý, a kde se všichni věnovali rituálním tancům, hodování, bujarým oslavám a doslova orgiím, protože rituální sexuální akty měly v dávné minulosti obrovský význam pro podporu plodnosti půdy. Probíhaly ve spojení s magickými silami, na nichž závisí plodnost půdy, a tedy i bohatost úrody. Však se také těchto prastarých rituálů zúčastňovali především venkované - zemědělci.
První náznaky představy o čarodějnickém sabatu se objevují v 9. století v Německu a ve 14. století se poprvé objevuje termín sabat, a to ve francouzském prostředí. Sabaty se konaly na horách, skalách nebo jiných vyvýšených a pustých místech, v Českých zemích to byly Petrovy kameny u Losin, hora Třístoličník na Šumavě, Radhošť, Petrova skála v Jeseníkách (hora vysoká 1446 m ve skupině Pradědu), neblaze proslulá ze známých procesů na Šumpersku.
Čarodějnice se tam obvykle dopravovaly na koštěti nebo jiném předmětu (vidle, lavice), namazané kouzelnou mastí, která jim umožnila létat. Podle některých představ létaly nahé. Např. ve Skotsku a ve Švédsku se věřilo, že čarodějnice létají na sabat na kozlu, na svini nebo na hřbetě pomocného démona, který jim saje z čarodějného znaménka za své služby krev. Pomocník mohl měnit své podoby – např. v kozla, ve vlka, v černého kocoura či mouchu, aby se za čarodějnicí dostal všude.
Sabatu předsedal Ďábel, který tam hostoval v podobě kozla nebo polokozla-poločlověka, jemuž mezi rohy hořel modrý plamének. Od čarodějnic se Ďábel nechal oslovovat jako "Mistr Leonhard" nebo "pan Urián". Čarodějnice k trůnícími Ďáblovi přistupovaly po řadě, aby ho seznámily se svou činností, dostaly od něho další příkazy, resp. představily novou budoucí členku a provedly na ní vstupní rituál. Při tomto rituálu "novicka" obcovala s Ďáblem, který jí pak svým rohem nebo drápem na těle učinil čarodějné znaménko - signum diabolicum.
Při sabatu čarodějnice hodovaly, jídlo však muselo být připravené bez soli. Také vařily v kotlích lektvary a čarodějné masti, potřebné pro létání, zpívaly a tancovaly, někdy i nahé, skákaly do ohně či přes něj. K tanci hrály na ďábelské nástroje, jako byly dudy vyrobené z mrtvých koček a flétny z kostí. Podle pověstí rovněž rituálně obětovaly zvířata, např. kohouty, ale i nemluvňata, prováděly rouhavé úkony: plivání na hostie, propichování hostií špendlíky, šlapání na kříž. Některých sabatů se účastnili i muži a děti, které tam pásly stáda ropuch, určených k přípravě jídla a lektvarů.
zdroj: archiv Antonín ViK, Wikipedia.cz, Pavel Toufar - Český rok na vsi a ve městě
