Už při poslední večeři s apoštoly přirovnal Ježíš chléb ke svému tělu a víno ke krvi. To se stalo podstatou svátosti přijímání jako hlavní součástí křesťanské mše. Slavnost Těla a Krve Páně, nebo-li Božího Těla začala být slavena jednak jako projev úcty a oslavy památky ustanovení Eucharistie a jednak pro zdůraznění reálné přítomnosti Ježíše Krista (Božství i lidství) v Nejsvětější svátosti.
Svátek Božího těla se začal slavit na základě zjevení řeholnice Juliany z Lutychu (1209), v němž dostala světice pokyn od Boha k zavedení svátku Nejsvětější svátosti. Tou je hostie, která se podle víry křesťanů při mši proměňuje v tělo Kristovo. Je uložena v ozdobné schránce na oltáři a věřícím se podává při obřadu přijímání. Původně se přijímal obyčejný chléb, který se u východních křesťanů podává doposud, ale od 9. století se začala připravovat placka z nekvašeného těsta, která nakonec získala podobu malé kulaté oplatky – hostie. Roku 1264 jej papež Urban IV. předepsal pro celou církev. Průvod Božího těla je poprvé doložen v Kolíně nad Rýnem mezi lety 1274-1279.
