Třetí postní neděle (Oculi) - Kýchavá, Kýchavná
Třetí postní neděle je v katolické praxi nazývána Oculi. V lidové tradici získala přídomek Kýchavá či Kýchavná. Ve středu po Kýchavné neděli, někde dokonce až o týden později, slavívali "středopostí" což zejména na Horácku býval důležitý mezník v některých právních zvyklostech, například se srovnávaly obecní dluhy.
Pokud bychom chtěli věřit tradicím, pak by si jistě všichni přáli dostat na tuhle neděli rýmu. Lid český totiž věřil, že silné kýchání pomáhá „vykýchat“ nemoci nebo zbavit tělo zlých duchů. Kolikráte, kdo v tento den kýchne, tolik roků prý bude živ. Kdo kýchne v tento den třikrát, po celý rok prý ani nezastůně, a tak naši předci nespoléhali na náhodu a kýchání si sami vyvolávali, ať už sušenými bylinami, nejčastěji to mohla být čemeřice nebo kýchavice bílá a později šňupacím tabákem.
Víra v příznivé účinky kýchání však nebyla vždy samozřejmostí. Z dob, kdy se s touto nedělí pojily různé pověry, se dochoval zvyk doložený v lékařském pojednání ze 16. století:
Jež kdo kejchl, hned náhle musil umříti. Lidé obávajíce se,
aby z toho odkejchnutí neumřeli, vinšovali sobě ta slova prý:
pomáhej Pán Bůh anebo Pozdrav Tě Pán Bůh.
Pozdrav Pán Bůh se údajně vztahuje k papeži Řehoři Velikému, ten v době moru v roce 590 ustanovil prosebné a kající průvody za odvrácení epidemie a v té době se na obranu začalo s oním pozdravem. Věřilo se, že se nemoc projeví skrze silné kýchání, které nepřestane, dokud nenastane smrt. A tak bylo nebezpečí spjaté s kýcháním třeba zamezit ochranným znamením: např. kdo kýchne, má udělat znamení kříže přes ústa anebo se pozdravilo již zmíněným pozdrav Pán Bůh.
Ve starověku byla v mnohých kulturách rozšířena víra, že člověku může při kýchnutí vyletět duše z těla. Pokud se tomu včas nezabrání, může se duše nadobro ztratit, nebo se na jejím místu usadí ďábel. Toto nebezpečí se zažehnávalo různými zbožnými průpovídkami, které měly kýchajícího ochránit. Starověcí Egypťané dokonce rozeznávali na dvanáct různých druhů kýchnutí, podle kterých dokázali také věštit. Staří Slované zase věřili, že kýchnutí znamená rovněž potvrzení něčeho řečeného nebo ještě nevyřčeného: kýchajícímu se dostane odpovědi: Je to pravda! Nejrozšířenější současnou odpovědí na kýchnutí zůstává pozdrav: Na zdraví!
Několik pověr na závěr:
- Některé dny jsou pro kýchání příznivé, po kýchnutí můžete dostat dárek, dozvíte se novinku, jiné nešťastné.
- Kýchnutí ráno před snídaní v kterýkoli den znamená, že přijde domů dopis.
- Kdo kýchne na Květnou neděli na mši v kostele do roka umře a kdo kýchl na Štědrý den, tak se říkalo, že někdo z jeho přátel zemře.
Latinský název třetí postní neděle:
Církevní latinské názvy vycházejí z prvních slov vstupních antifon (vyňatých veršů z Bible), které se čtou při mši: Oculi - Oculi mei semper ad Dominum - Stále upírám oči na Hospodina
zdroj: archiv Antonín ViK, Obyčeje a slavnosti: Eva Večerková, zakrasnejsivimperk.cz
vyobrazení: ilustrace František Vrobel (1892, Zábřeh, Ostrava – 1953, Kroměříž)
