Kyselé zelí nechybělo v žádné domácnosti našich předků a jeho moci využívali obzvlášť v zimě. Již Magdalena Dobromila Rettigová o zelí s trochou nadsázky prohlásila: Bůh věděl, že jsme dobří, a tak nám na zem seslal zelí. A mnohé to jistě spasilo… Strava v lidovém prostředí nesloužila pouze jako prostředek k zahnání hladu, ale byla chápána jako Boží dar, a tak se s ní i zacházelo. Ve věřících rodinách předcházela jídlu modlitba a poděkování.
Houby, brambory, zelí – to byly a stále jsou základní kameny hlavně šumavské kuchyně. Ta je jednoduchá a úsporná a ovlivnila kuchyni nejen v sousedních Čechách, ale i v Rakousku a Německu. Naši předkové sice nedokázali pojmenovat v zelí všechny v něm obsažené prospěšné látky, ale na zelí si pochutnávali pravidelně – ostatně koncem zimy v chalupě už často nic moc jiného k jídlu nebývalo a soudky nebo keramické nádoby plné nakrouhané kysané zeleniny představovaly hotový poklad.
