Vánoční zvony
Pod hvězdnatou bání dole
český kraj sní potichu,
mlčí háje, mlčí pole;
ve sněhovém kožichu
jako hejna koroptviček
skrčily se dědiny,
z nich jen starý kostelíček
zdvíhá svoje šediny.
Vprostřed země zírá plání
naše Praha kamenná,
z moře štítů, stěn a bání
věží vzpíná ramena;
od Svatého Víta náhle
obří hlas se ozval tmou,
a již zvuky zvonu táhlé
hlučí z Prahy otčinou.
K nim se pojí písní tklivou
zvonky každé dědiny,
a již nad tou naší nivou
zvučí hlahol jediný;
vánoční hlas dojímavý
rozvinuje mrazný vzduch,
jak by jednu píseň slávy
zpíval celý český luh.
Jednou za rok nad krajinou
hřmí ty svaté hlaholy,
v každou jizbu českou vplynou
ztišit, co kde zabolí;
šťastná srdce, blahou duši
čistým plní soucitem,
a ty chudým slzy suší
v líci horem rozrytém.
Při tom zpěvu zvonu dolů
Ježíšek se dívá k nám,
radost má, že slzy bolu
v líčkách uschly chudinkám,
vesele že srdce buší
o Vánocích dětem všem -
útrpných že tolik duší
má ta krásná Česká zem!
autor: Karel Václav Rais (1859, Lázně Bělohrad – 1926, Praha)
kniha: Doma, 1949
ilustrace: Mikoláš Aleš (1852, Mirotice – 1913, Praha)
