České roráty
Rád vzpomínám si na tu chvíli,
když cesty byly zaváty
a z věže naší zazvonili
na vlídné, boží roráty.
A na pěšinách do kostela
jak hvězdy by se třpytily —
víc nežli mráz, jímž hruď se chvěla,
ti lidé v duši cítili.
Dech svatý šel pak od oltáře,
jak v sníh, když jaro zavěje
a v hruď těch lidí, zrak i tváře,
klid víry sil a naděje.
O jak jsem se pak těšil s vámi,
vy lidé z kraje předrazí,
když počali jste zpívat sami,
že »Z nebe posel přichází . . .“
K nám boží anděl spravedlivý!
Co radosti as nadělí?
To na sirotčí, české nivy
jen svátek padne s nedělí!
A zas je zima. Kraj je bílý
a cesty sněhem zaváty.
Ten anděl boží leckams pílí —
my máme zas jen roráty.
Autor: Antonín Jaroslav Klose (1861 – 1906), z knihy: Básně Antonína Klose, 1889
vyobrazení: pohlednice autor neznámý
