Tolik oblíbená štědrovečerní večeře se smaženým kaprem a bramborovým salátem patří mezi naše nejmladší vánoční tradice. Štědrý večer byl v minulosti ve vnímání věřících dobou půstu, přípravou na nadcházející Boží narození, proto byly přísně zapovězeny všechny masité pokrmy. Přestože ryby nejsou v církevním pojímání považovány za maso, začaly se na vánočním stole častěji objevovat až na začátku 19. století, především však v rybníkářských oblastech anebo v zámožných rodinách, a to hlavně kapr v úpravě na modro a na černo.
Vůbec nejstarší zmínka o kaprovi, pojídaném na Vánoce, se váže k roku 1253, kdy jej vlámský mnich Vilém z Rubruku jedl na dvoře mongolského chána Möngkeho, jehož manželka byla nestoriánská křesťanka. Zachované středověké kuchařské recepty dokládají, že ryby s kaprem v čele se připravovaly spíše do sladkokysela a voněly také perníkem a medem. Jedna z knih ze začátku 16. století např. uvádí „padesáterý způsob krmí rybích“, například rybu „odpečenou v predlíku, obtuženou v žluté jíše, mandlovou v černém koření, s máslem, se slaninou, štokfišové chuti, s cibulí, křenem nebo česnekem“.
