Bramborový salát se stal symbolem vánoční tabule. Každá rodina má jistě recept na ten ze všech nejlepší a sousedé ho určitě neumí tak dobrý. Je to logické, na bramborový salát je tolik receptů a tolik variací, kolik je kuchařů a kuchařek. Kdy a jak se ale právě bramborovému salátu dostala ta výsada, že spolu s kaprem vládne štědrovečerní tabuli? Původ bramborového salátu není zcela jasně znám a vlastně ani jeho další vývoj není tak docela přesně popsán. Tento zvyk se k nám dostal pravděpodobně z Vídně, kde se salát k pečenému kapru objevuje při štědrovečerní večeři už kolem roku 1900.
První vlaštovkou mezi bramborovými saláty byl salát zemčatový se slanečkem, publikovaný Magdalenou Dobromilou Rettigovou roku 1826. Doporučovala jej připravit z několika vrstev vařených, loupaných a na plátky krájených brambor, prolévaných směsí umíchanou z nadrobno krájených míšeňských jablíček, mlíčí ze slanečka, oleje a octa. Na stůl se servíroval v míse obložený vaječnými žloutky a bílky, červenou řepou a sleděm krájeným na kousky.
Bramborový salát s majonézou představil zřejmě jako první hoteliér a restauratér Karel Šroubek v reklamním receptáři z roku 1911 pro návštěvníky své restaurace na nároží Václavského náměstí a Mariánské (dnes Opletalovy) ulice v Praze. Tvořen byl na plátky krájenými osolenými bramborami, nejlépe rohlíčky, smíchanými s nasekanou cibulkou a majonézou; pikantní chuť mu měla dodat trocha octa. Nejlépe chutnal údajně odleželý.
Přímo na vánoční stůl se pak bramborový salát dostal spolu s kaprem ve 20. letech minulého století. Prvně se pod recept na bramborový salát, který měl být na Vánoce podáván jako příloha ryby, podepsala Marie Janků Sandtnerová, některé zdroje uvádí, že to byla M.D. Rettigová v roce 1924. Tehdy bychom v něm ještě marně hledali majonézu, a tak si lze dobře představit, že salát z brambor, kořenové zeleniny a případně dalších v rodině právě dostupných surovin, zalitý trochou hovězího vývaru, oleje a octa, mírně osolený a opepřený, si mohli dovolit opravdu i chudší rodiny. A to byla také jedna z jeho prvních a hlavních výhod, šlo o jídlo, které bylo možné považovat za slavnostní a na druhou stranu šlo udělat i z cenově dostupných surovin a nezruinovalo tak často nedostačující rozpočet.
V kuchařce z roku 1946 nacházíme recept poměrně podobný – ovšem bez kořenové zeleniny. Obsahoval už i tehdy známou pochutinu, která učinila během války z bramborového salátu luxusní jídlo – tedy majonézu. Majonézu, královnu studených omáček, vynalezli kuchaři v horském městě Mahonu na středozemním ostrově Menorka, a ten když dobyli Francouzi, stala se mahonská omáčka, francouzsky mayonnaise, jednou z kořistí… Největší oblibu u nás získal smažený kapr s bramborovým salátem po 2. světové válce.
Dnes známe bramborový salát hlavně jako jídlo složené samozřejmě brambor, pak také vařené kořenové zeleniny, natvrdo uvařených vajec, najemno nakrájené cibule, kyselých okurek a často i salámu. Vše je spojeno majonézou a trochou hořčice. O jeho chuti pak rozhodují hlavně poměry uvedených surovin a také kvalita použité majonézy, nebo v rodinách, kde je kladen větší důraz na zdravé stravování, použitý jogurt, který dnes majonézu často nahrazuje.
zdroj: archiv Antonín ViK, kniha: Kulinární dědictví Čech, Moravy a Slezska, napsala: Irena Korbelářová a kolektiv
Našli jste v článku chybu, nesrovnalost nebo máte zajímavé doplňující informace? Napište nám prosím na email info@ceskezvyky.cz
