Podle jedné z lidových legend získal Tučný čtvrtek své jméno díky svaté Máří Magdaléně. Ta prý byla původně velmi tučné postavy. Právě o posledním masopustním čtvrtku však slyšela kázat Ježíše Krista a okamžitě se obrátila na víru. Na znamení své proměny se začala přísně postit a na památku této události se tento den dodnes nazývá Tučný čtvrtek.
Tučný čtvrtek jako součást masopustu má v Čechách tradici doloženou již za posledních Přemyslovců a zvyk je jistě mnohem starší. Ve středověku a raném novověku bylo dobrým zvykem jíst zvěřinu, kdo tuto možnost neměl, jedl jehněčí, skopové či hovězí. Od 18. století se na vesnicích rozšířil zvyk masopustních zabíjaček a typickým jídlem na Tučný čtvrtek se stala vepřová pečeně s houskovými knedlíky a zelím, jitrnice a jelita byla součástí masopustní výslužky. V průběhu 19. století se zvyk jíst na Tučný čtvrtek „vepřo-knedlo-zelo“ rozšířil i do měst. Dalším oblíbeným pokrmem bývala husa, podobně jako o svátku sv. Martina. Obojí se důkladně zalévalo pivem, které se často prokládalo kořalkou. Tučné jídlo a alkohol k sobě patří od nepaměti.
Pokrmem, který je pro Tučný čtvrtek snad nejtypičtější, jsou koblihy a podlouhlé šišky. Zvyk na tento den smažit ve velkém koblihy je u nás doložen také již ze středověku. Koblihy jísti znamenalo slavit masopust, psalo se v Partliciově Kalendáři hospodářském (1619) a svou oblibu koblihy neztratily ani dnes. Smaží se ve vysoké vrstvě oleje a plní se nejčastěji marmeládou, povidly, mákem. Plněným koblihám se někdy něžně říkávalo "s dušičkou." Jiným typickým pečivem konce masopustu bývaly "boží milosti" z kynutého těsta nebo "chrusty" ze smaženého vaječného nudlového těsta vyváleného zpravidla do a po obvodu nařezaného jako slunečnice. Omastku z koblih se připisovala zvláštní síla, omazávaly se jim na Hořicku roubíky, aby myši nežraly povřísla.
Ačkoli je Tučný čtvrtek tradiční součástí masopustu ve většině katolických a protestantských zemí (znám je i v pravoslavných), dnes se slaví zejména v německy mluvících zemích a v Polsku.
O tučném čtvrtku z dobového tisku:
- Na tučný čtvrtek má chasa odpůldne prázdno. V ten den vaří a peče hospodyně maso, smaží smaženice čili šišky, buchty a dolky. Smaženice či šišky jest pečivo podoby rohlíčků, pletencův, ano i kužele a smaží se na másle i na oleji. (Bezděkov u Choltic, 1893)
- Na tučný čtvrtek a masopustní úterý se nemělo přísti, poněvadž by žáby pak žraly na poli len. (Radvanovice, 1893)
- Na tučný čtvrtek (poslední to čtvrtek v masopustě) má každý hodné jísti a píti, aby po celý rok byl při síle. (Kratonohy, Fr. Jirsák, učitel, 1893)
zdroj: archiv Antonín ViK, Český lid, 1893
vyobrazení: koláž, archiv Antonín ViK
