Nezbytnou masopustní pochoutkou byly a dodnes jsou koblihy, smažené na másle či sádle a plněné povidly, marmeládou nebo mákem. K jejich vzniku se váže milá legenda: jedna nešťastně zamilovaná kuchařka prý omylem hodila připravené těsto do rozpáleného omastku namísto do trouby, a tak spatřila světlo světa první kobliha. Koblihy bývaly nejvyhlášenější dobrotou. Stejně tak se kdysi vedle nyní známého úsloví o "házení perel sviním" říkávalo "poruč psu koblihu." O jejich obrovské popularitě svědčí i fakt, že se v 16. století masopustu přezdívalo "karneval z Koblihovic" a místo slavit masopust se v lidové mluvě často říkalo prostě "jísti koblihy".
Nejstarší zmínky o koblihách pojídaných během masopustu pocházejí v Čechách již ze 13. století. Masopustní kobliha je údajně jediným pokrmem, který se už v této době rozšířil po celé zemi jako neodmyslitelný a tradiční chod. Tomuto moučníku byla dříve přisuzována i magická síla. Několik kousků z první upečené várky se vždy uschovalo, usušilo a později rozdrtilo na prášek pro další využití. Pokud bychom hledali kořeny v nejvzdálenější historii, zjistíme, že koblihy smažili již staří Egypťané. Staří Římané zase pekli podobné kulaté pečivo zvané "Globuli" (kuličky), které plnili mákem nebo medem a měli na ně dokonce vlastní recept.
Ve středověku slovo koblih symbolizovalo masopust a v té době se v receptech setkáme s různými náplněmi, ale také mnoha druhy koření, které hospodyňky do koblížků přidávaly. Nejčastěji to byla řeřicha, šalvěj, kdoule, ale i fíky. Koblihy se smažily ve vysoké vrstvě toho nejlepšího oleje (někdy i bukvicového). Protože naši předci nedokázali konzervovat olej, proto si ho v zimním období, kdy se právě lisoval, oblíbili na smažení koblih. V chudších oblastech jako byly Kopanice na Moravě se dokonce smažilo na švestkovém oleji. Omastku z koblih se připisovala zvláštní síla, omazávaly se jim na Hořicku roubíky, aby myši nežraly povřísla. Masopustní šišky měly být na Poličsku dlouhé jako kožílky lnu. V Domaslavicích na Frýdecku se smažily krepliky, aby lidé nabrali sílu na nadcházející půst.
Rakušané tvrdí, že to byla právě jejich dvorní kuchařka Cäcilie Krapfen, která v roce 1690 o masopustu koblihy vymyslela, naplnila meruňkovou marmeládou a po usmažení velmi úspěšně pod názvem Cecillikugeln prodávala. Po ní se prý i kobliha, německy Krapfen, jmenuje. Vídeňákům koblihy chutnaly, jedly i na dlouhém Vídeňském kongresu v roce 1815, dle dochovaných záznamů se jich tehdy usmažilo a snědlo neuvěřitelných 10 milionů kusů!
Pověst na závěr:
Badatelé se pokoušeli vysvětlit starobylý původ koblih jakožto typického masopustního pečiva zajímavou domněnkou: koblihy jsou prý symbolem znovuzrozeného slunce, které v této době začíná na nebi zářit jasněji. Podlouhlé šišky, které k masopustu patří stejně neodmyslitelně jako koblihy, by pak mohly symbolizovat sluneční paprsky. Ať už je tato nevyzpytatelná symbolika pravdivá, či nikoliv, hlavní je, že nám obojí chutná i bez ní.
Maškary místy volaly tuto říkanku:
Panímámo, pečte šišky,
medvědáři jdou, na dudy hrajou,
na jelita pískají, podpatkama třískají,
ať je šiška nebo bába, moje huba všecko ráda.
zdroj: archiv Antonín Vik, zakrasnejsivimperk.cz a Dezerty s historií, M. Horníková
vyobrazení: koláž, archiv Antonín ViK
