Hospodyňky dokončovaly pečení cukroví, na řadu přicházely kokosky, marokánky a další cukroví z bílkových těst, také zdobily dříve upečené cukroví nachystanou polevou. Cukroví mělo být devět druhů, tím se vyjádřovala úcta k číslům, kterou používáme k popisu reality. Může být i dvanáct druhů, každý druh je pak k uctění samostatného měsíce v roce.
Třetí adventní neděle je znamením, že se blíží konec půstu a že Štědrý večer je téměř za dveřmi. Na adventním věnci zapalujeme třetí svíci, růžovou. Tato barva je symbolem radosti, proto se jí říká Radostná, nebo také svíčka Přátelství. Původně se této svíčce říkalo Pastýřská a vyjadřovala radost z toho, že postní období je téměř u konce a adventní období získává slavnostnější ráz. Lidé se stále zdržovali hlučných oslav a také se zakazovalo pomlouvat ostatní. Růžová barva se přenesla i do kostelů a kněží si na stříbrnou neděli oblékali růžová mešní roucha. V tuto neděli se směly kostely na rozdíl od jiných adventních nedělí vyzdobit i květinami. Od tohoto dne se mohlo krášlit i obydlí.
Třetí adventní neděle je nazvaná také „Gaudete“ neboli radostná. Pojmenovaná je podle prvních slov úvodního verše mše svaté: „Radujte se stále v Pánu, opakuji: Radujte se! Pán je blízko.“ Radostná atmosféra z blížícího se Kristova příchodu může být vyjádřená při mši růžovou barvou, namísto obvyklé fialové, která je typická pro advent.
zdroj: archiv Antonín ViK, Vánoce - Pavel Toufar (1948 - 2018)
vyobrazení: pohlednice, autor: Oskar Schmidt (1908 Litoměřice - 1982)
