Je jeden z nejvýznamnějších dnů křesťanských Velikonoc, říká se mu též Tichý místy i Bolestný. Je to čas smutku, rozjímání a nejdůslednějšího půstu k poctě ukřižování Ježíše Krista. Říká se mu též Tichý a byl to opravdu nejtišší a nejsmutnější den v roce. V kostelech se nehraje, nekoná se ani běžná mše, jen jsou slyšet modlitby a hlasy pašijí. Oltář je bez květin a svící, je uhašen i oheň, na znamení, že uhasl život Ježíše. Liturgická barva je červená. Věřící drželi přísný půst, málo a tiše mluvili, snažili se nedělat hluk, kromě nezbytných činností nepracovali. Jediný hluk směly v tento den dělat řehtačky: ty oznamovaly místo umlklých zvonů poledne, ranní i večerní klekání. Zvláště intenzívní klepání a hrkání bylo mezi polednem a třetí hodinou odpoledne, v dobu smrti Ježíše na kříži.
Nejrozšířenější zvyky byly na Velký pátek zaměřené na očištění těla i domovů od případných nemocí a nečistých sil. Lidé vstávali časně před slunce východu a celí se v potoce umyli. Aby byli hezcí, zdraví a čerství podle představy, že velkopáteční voda, ještě, než se jí dotknou paprsky slunce, má divotvornou moc, plnou hřejivé síly. Někdy se jí říkalo také „jordánka“ (podle řeky, ve které byl Kristus pokřtěn) nebo „šťastnice“, která přináší krásu a svěžest. Zvláště mocná měla být voda v místě soutoku více pramenů, takzvaná trojschodná. Na Hané říkali této vodě "mlčavá", protože kdo na ni šel, tak celou cestu tam i zpět mlčel, ani pozdravení nedával a neděkoval.
