Svatojánské oslavy jsou v lidové tradici pevně spojeny se svátkem svatého Jana Křtitele a jako zažitý rituál pohanské minulosti se stal i jejich mimořádným patronem. Je to vlastně i významový protipól svátku, který se slavíme o šest měsíců později, v prosinci: narození Ježíše Krista na den slunovratu zimního.
Není jistě náhodou že sv. Jan Křtitel, jako významná osobnost církevních dějin dostal pro svůj svátek právě čas, kdy se uctívá slunce ve své kulminaci, ale i jiné živly, především voda, s níž harmonizuje jeho úděl „křtitele“ lidstva. Význam tohoto spojení může být svázán i s Janovou osobností. Svatý Jan Křtitel byl syn sv. Alžběty, tedy nejen křtitel, ale i bratranec Pána Ježíše. V lidových zvycích je chápán i jako patron tohoto času, spojující tajemství sil přírody a lidských tužeb. Však také všechny magické praktiky tohoto dne, lépe noci se zaštiťují Janovým jménem: svatojánské ohně, svatojánské čarování s vodou a milostnou touhou, svatojánská postýlka, svatojánské kvítí – svatojánská noc:
