Pomalu začíná předjaří, probouzející se příroda dává o sobě vědět. Přišla doba příprav na první polní práce a očekávání mláďátek. Svátek svatého Matěje je prastarým svátkem světce, který, když zemřel Jidáš, doplnil apoštolskou dvanáctku. Je to světec, který také láme zimu, přináší skutečně jarní teplé paprsky a rozpouští led a sníh minulé zimy nebo také zimy ještě přidá: „Svatý Matěj zimu tratí, když netratí, obohatí.“ Ve staré církvi mu byl zasvěcený 24. únor jako předěl zimy a jara. V katolické církvi přesunuli jeho svátek v roce 1970 na 14. května. Pravděpodobně se tak stalo proto, aby z náboženských důvodů byl jen jeden počátek jara, a to 20. nebo 21. března, kvůli určení datumu Velikonoc.
Jaro začíná jarní rovnodenností v druhé polovině března, ale v dochovaných historických záznamech a ve staročeských kalendářích se jaro neboli vesna počítalo již od svátku Stolování sv. Petra (22.2.), ale většinou tzv. prvním jarním dnem byl až svátek sv. Matěje. Rovněž při staročeském dělení roku na osm období byl den sv. Matěje prvním dnem tzv. pozimku neboli předjaří. To připomínají tyto pranostiky: "Svatá Kateřina (25.11.) zimu oblibuje, svatý Matěj odplavuje." Nebo "Svatý Matěj přivádí pozimek." V tomto období také probíhá matějská obleva, která se zmiňuje v mnoha dnešních pranostikách, které se vztahujících k počasí a k úrodě na polích a zahradách.
