Význam sv. Kateřiny jako patronky svobodných dívek – od studentek k dělnicím, služkám, děvečkám, přástevnicím se u nás projevoval v tradičních zábavách zvaných: kateřina, zástěrková, pentličková atd. při nichž platilo ženské právo. Pořádaly je ženy. Platily muzikanty, postaraly se o občerstvení, vybíraly si tanečníky. Teprve o půlnoci byla mužům dopřána volenka. Při zábavách připínaly ženy a dívky svým tanečníkům na klopu pentličku nebo rozmarýn se stužkou anebo maličkou zástěrku. Ve světě minulých dob to byl jeden z mála projevů ženské samostatnosti, výrazu jisté společenské nezávislosti.
Od jara dívky šetřily peníze a před svátkem se sešly u starosty, nebo jiné vážené osoby a tam se určilo, čím má každá žena přispět. Z peněz se zaplatila muzika a v den sv. Kateřiny se napekly pro tanečníky koláče povidlové, makové, tvarohové buchty a ženy se předháněly kdo je upeče lépe. Rovněž se pekly husy a kachny.
Při kateřinských zábavách se používaly různé předměty, které charakterizovaly „ženský rod“ k různým soutěžím. Např. zástěra byla uvázaná ke stropu a dokud se je nepodařilo sundat některému z mládenců, tak měla děvčata volenku. Někde si ženy vytvářely loutku svaté Kateřiny (pannu Kaču), kterou pověsily u stropu v sále a pozorně ji hlídaly před zcizením, aby ji mohly o půlnoci vydražit (Ždánicko). Říkávalo se:
„Žádné ranty, na sv. Kateřinu ženy platí muzikanty“.
Tanečníci seděli u kamen, na lavicích podle stěn a také stáli před okny a ženy na ně kývaly, aby šli do kola. Jen o půlnoci měli muži jednu, dvě volenky. Zábava probíhala až do rána, poněvadž to byla poslední tancovačka v tomto roce. K ránu však již „ženské právo neplatilo“ a zábava často končívala rychlým kvapíkem a pak konec.
Svatou Kateřinou začínal poklidný adventní čas, takže s kateřinskými zábavami končila veselejší část roku. Pro hudebníky tím zároveň na čas ustávala možnost přivýdělku při hraní na zábavách, a to až do masopustu – tedy na poměrně dlouhé období. Vyjádřeno slovy pořekadla: „Řekla Káča (sv. Kateřina) Barce (sv. Barboře): Nechme toho tance!“
Na konec zábav a postní čas poukazují tyto pranostiky:
- Svatá Kateřina zavřela muzikanty do chléva a pověsila housle do komína.
- Svatá Kateřina peklo zamyká, nebe odmyká.
- Kateřina zakáže, Ondřej (30.11.) potvrdí.
- Svatá Kateřina zakazuje se smíchem, svatý Ondřej pod hříchem.
- Řekla Káča Barce (4.12.): Nechme toho tance!
- Svatá Kateřina strčí housle do komína.
- Svatá Kateřina zavěsila housle do komína.
Na Valašsku se říkalo: „Kateřina ešče poskakuje, Ondřej šak už zakazuje“. Kateřinskou zábavu na Horácku ukončovali muzikanti pochováváním basy.
V dobovém tisku se dočteme:
V čase okolo sv. Kateřiny mívají buď svobodné nebo vdané ženské „Kateřinu“. Vystrojí večeři (často dosti skvěle), k níž sezvou muže. Po večeři se jde do hostince a tančí se. Šlo o rozloučení s tancem před adventem. (Český lid, 1898)
Tento „kateřinský kult“ byl příznačný pro lidovou tradici v západní Evropě, zejména ve Francii, Belgii nebo v románském Švýcarsku. V Paříži slavily její svátek svobodné dělnice módních domů nazývané catherinettes, kateřinky. Dívkám starším 25 let byl nasazován čepec na znamení staropanenství (coifer Sainte Catherine).
zdroj: archiv Antonín ViK a kniha: Veselé chvíle v životě lidu českého, autor: Čeněk Zíbrt (1864-1932), Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře, napsala: Eva Večerková
vyobrazení: pohlednice, autor neznámý
